Vrnjačka Banja Врњачка Бања
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	43°37′ s. š., 20°54′ v. d.
Nadmořská výška	217 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00
Stát	Srbsko Srbsko
Vrnjačka Banja
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	239 km²
Počet obyvatel	10 065
Hustota zalidnění	42,1 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.opstinavrnjackabanja.org
Telefonní předvolba	036
PSČ	36210
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrnjačka Banja (v srbské cyrilici Врњачка Бања) je město v centrálním Srbsku, v Rašském okruhu. Patří k menším městům; v roce 2011 měla 10 004 obyvatel. Jedná se o největší a nejpopulárnější^[1] lázeňské město v Srbsku.

Obdobně jako v případě řady dalších lázní na území Srbska vznikl i tento název odvozeninou od nedaleké lokality (v tomto případě Vrnjci) a doplněním označení pro lázně, v srbštině Banja.

Nachází se v údolí říčky Vrnjačka reka, kolem které vyvěrá celá řada léčivých pramenů. Jižně od města leží vrchol Goč (1602 m), kde jsou oblíbené zimní sporty, a severně od něho řeka Zapadna Morava, jejímž údolím vedou také četné dopravní tepny (železnice, silnice celostátního významu). V nedalekém Trsteniku se navíc nachází letiště.

Podnebí je zde mírné a ovlivněno je nedalekými horami (z jižní strany). Léta jsou teplá s chladnými rány a večery, neboť z pohoří Goča směrem k Západní Moravě vanou často větry. V zimě často sněží, nejsou ale typické třeskuté mrazy. Průměrná roční teplota zde činí 10,5 °C, průměrná letní potom 20 °C.

Spolu s opštinou Vrnjačka Banja má město 27 332 obyvatel.

Nejspíše již v období antiky se zde nacházelo místo, kde se zastavovali římští vojáci a využívali místních pramenů pro léčení různých zranění nebo nemocí. Dodnes tuto tradici připomíná název Fons Romanus.

Území dnešního města bylo k Srbsku připojeno v roce 1833. Později zde byl postaven pravoslavný kostel a začalo vznikat menší sídlo. August von Herder nechal na příkaz srbského panovníka prozkoumat minerální prameny v regionu.

Až v 60. letech 19. století byly ale místní prameny využívány pro léčebné účely. Rozvoj lázní řídila Zakladatelská společnost (srbsky Osnivačko društvo) z nedalekého Kruševace. První chemická analýza místních vod byla provedena v roce 1875. V 80. letech 19. století převzal rozvoj lázní srbský stát a na přelomu 19. a 20. století zde byl postupně vybudován vodovod a zavedena elektrická energie. V roce 1910 sem potom byla zavedena i železnice (údolím řeky Západní Moravy; trať Požega–Stalać). V roce 1929 tu byla postavena i menší elektrárna, která umožnila další rozvoj sídla. Roku 1941 zde bylo otevřeno i první gymnázium (jen několik měsíců před německou okupací. Dne 14. října 1944 bylo město osvobozeno od nacistické okupace. V 80. letech 20. století lázně navštěvovalo 200 000 lidí ročně.

Ve městě se nachází celkem sedm minerálních pramenů. Některé z nich jsou také stáčeny a poté prodávány na území bývalé Jugoslávie (od roku 1970). Teplé prameny mají teplotu 37 °C a chladnější prameny potom mezi 17 °C a 14 °C. Prameny jsou využívány na léčení různých nemocí, např. cukrovky. Většina pramenů (např. místní římský pramen a další) se nachází v centrálním parku, ke kterému ještě přiléhají parky s názvem Čajkino brdo, Snežnik a Jezero.

Ve Vrnjačkoj Banji se nachází palác Belimarkovićů, chrám narození přesvaté Bohorodice. Mezi muzea potom patří Muzeum lázeňské léčby (srbsky Muzej banjskog lečenja).

Ve městě stojí sportovně-rekreační centrum s názvem Raj, které zahrnuje tři fotbalová hřiště a atletickou dráhu. Krytá hala nese název po Vladu Divacovi. V roce 2001 zde také působila fotbalová škola.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vrnjačka Banja na chorvatské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vrnjačka Banja na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Vrnjačka Banja