Vostok je jezero v Antarktidě. Je největší z asi sedmdesáti, která se nacházejí pod antarktickým ledovcem. Rozkládá se na 77° jižní šířky a na 105° východní délky, pod ruskou polární základnouVostok,[1] asi 4000 m pod antarktickým ledovcem. Je 250 km dlouhé a v nejširším místě měří 50 km.[1] Pro srovnání, je veliké asi jako jezero Ontario. Průměrná hloubka jezera je 200 m,[1] v jižní části dosahuje jezero hloubky až 600 m[1]. Jezero má rozlohu přibližně 10 000 km²[1] a je v něm 2800 km³sladké vody. Tloušťka ledovce nad jezerem dosahuje 3750 až 4200 m, povrch ledovce leží v nadmořské výšce 3488 m. Oblast nad jezerem je jedno z nejnehostinnějších, nejhůře dostupných a nejchladnějších míst na Zemi (v roce 1983 zde byla naměřena nejnižší zaznamenaná teplota vůbec, –89,2 °C), současně se nachází poměrně blízko jižnímu magnetickému pólu Země.
Historie
Polární stanice byla nad jezerem postavena v roce 1957, jezero bylo objeveno v 70. letech 20. století.[1] V květnu2005 byl objeven na jezeře ostrov. Vědci zjistili, že je tam tekutá voda 3–4 km pod ledovcem. Je to největší jezero na světě nedotčené lidmi. Vědci se domnívají, že jezero je uzavřené pod ledem už asi 35 miliónů let. Voda v jezeře je velmi stará, průměrně asi milión let. Vostok je největším jezerem objeveným za posledních 100 let.
Vlastnosti vody
Průměrná teplota vody v jezeře je okolo -3 °C (-2,83 °C na severní straně a -2,53 °C na jižní straně). Díky vysokému tlaku se i za této teploty udržuje voda v kapalném stavu. Geotermální teplo ohřívá jezero. Nad hladinou je jezero pokryto ledem.
Nové informace ukazují, že mikrobi jsou fyziologicky rozmanití. Ukazuje se též, že jezero Vostok skrývá život s vysokou hustotou. Podle Prisca je v jezeře okolo 10 000 mikrobiálních buněk na mililitr, což je jen asi stokrát méně než typický počet v otevřených vodách. Tým Davida Karla vytvořil také nové analýzy. Zjistil, že v jezeře je živá mikrobiální populace, i když její biomasa může být nízká. Jiní vědci však o těchto výsledcích pochybují, protože mikrobi mohou pocházet také třeba z nástrojů výzkumníků, a ne ze spodní vrstvy ledu.
Mezinárodní vědecká komunita je rozhodnutá tento spor vyřešit, není však ještě dohodnutá na postupu. Američtí a evropští vědci upřednostňují opatrný přístup a hledají finance. Je však velmi těžké je sehnat. Z toho důvodu glaciologMartin Siegert z Bristolské univerzity navrhuje odebrat nejprve vzorky z jezera Ellsworth, což je malé subglaciální jezero v západní Antarktidě. Zatímco výzkum Vostoku bude stát několik desítek miliónů dolarů, Ellsworth by odhalil svoje tajemství asi za čtyři milióny. Teprve když se potvrdí, že voda a sedimenty v sobě ukrývají skutečně tak fascinující ekosystém, bude následovat výzkum Vostoku.
Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Ruští vědci nedávno ohlásili plán provrtat se k jezeru v termínu léta 2006–07.[1]Priscu drží odvážným Rusům palce, upřednostnil by však „mezinárodní akci s lepším environmentálním, vzdělávacím a vědeckým programem, které tvoří ducha výzkumů na Antarktidě“.
Využití
Nejdůležitější přínos antarktického jezera by ale mohl paradoxně být v oblasti kosmického výzkumu. Z výsledků dosavadních sond totiž vědci předpokládají, že na JupiterověměsíciEuropě jsou pod ledovým příkrovem celé tekuté oceány. Tuto teorii potvrzují i snímky prasklin v ledu získané sondou Galileo. Zdrojem tepla by v případě Europy mohly být slapové síly vyvolané mocnou gravitacíJupitera. Jezero Vostok by mohlo sloužit jako prototyp pro návrh a testování kosmické sondy, která by mohla provést průzkum Europy. Někteří vědci navíc doufají, že pokud by se mohl skrývat život pod kilometry ledu na Zemi, mohlo by tomu být stejně i na Europě, pokud se tam vyskytuje voda v kapalném skupenství.
