Narodil se v chudé rodině v někdejší hornické kolonii Kamenec ve Slezské Ostravě. V útlém dětství mu zemřela maminka a tři sourozenci. Ve čtrnácti se začal učit štukatérem ve firmě Ladislava Jirotky a krátce také u olomouckého sochaře Hladíka. Odtud společně s bratry odešel do Prahy ke známé pražské štukatérské firmě Štrunc a Mára. Zároveň studoval na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Josefa Drahoňovského (1906–1909) a u prof. Stanislava Suchardy (1909–1912). Od roku 1909 byl členem výtvarného odboru Umělecké besedy.[3]
Po opuštění školy veřejně kritizoval výuku. Byl úspěšný v soutěžích na sochařské zakázky a získal řadu stipendií. V roce 1911 zvítězil v soutěži o sportovní cenu Národních listů a získal stipendium, které mu umožnilo navštívit Paříž a ateliér Antoine Bourdella. Roku 1913 díky dalšímu stipendiu pobýval v Itálii a na ostrově Capri se setkal s T. G. Masarykem a Maximem Gorkým. Vytvořil zde také portrét Maxima Gorkého.
Těsně před válkou byl pozván do bulharského Slivenu aby zhotovil pomník místního národního hrdiny z bojů proti Turkům Hadžiho Dimitara. V lednu 1915 narukoval k 31. zeměbraneckému pluku z Uničova. V té době pracoval na návrhu pomníku padlým v Těšíně a snažil se u vídeňského ministerstva války získat místo ve zvláštním oddělení pro umělce, aby nemusel na frontu, ale ještě v létě odcestoval do Haliče. Nějaký čas se mu dařilo zůstávat v zázemí improvizovaného ateliéru, kde měl pracovat na bustě císaře Františka Josefa I. pro důstojnickou jídelnu. Padl na ruském bojišti v Haliči v době Brusilovovy ofenzivy u obce Boratimi pod Dubnem 5. července 1916.[4]
Dílo
Ferdinand Laub, Kinského zahrada (1912)
Realizace
1908 Jan Amos Komenský, Ostrava Svinov
1908 Nová doba, Vědění a busta Jana Amose Komenského, někdejší měšťanská škola (dnes Fakulta umění Ostravské univerzity) na ul. Podlahova, Ostrava
1908 Vzdělání, tympanon na průčelí ZUŠ Dobroslava Lidmily, Ostrava Svinov
? (1894–1920) Píle a Moudrost, fasáda školy (dnes součást Janáčkovy konzervatoře) na ul. Žerotínova, fasáda Střední umělecké školy na ul. Poděbradova, Moravská Ostrava
Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN978-80-87376-01-0
Kateřina Janásová, Korespondence Vojtěcha Sapíka. In: Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm: vlastivědný časopis Nový Jičín: Muzeum Novojičínska Roč. 29, č. 1-4 (2012), s. 42-49.
Eva Petrová, Umělecká beseda 1863 – 2003, Život, 1 (22), 2005, s. 23-27
Hartmann, Antonín. Vojta Sapík. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 17 s., [26] s. obr. příl. Nové prameny; sv. 14.
.jpg)
