Vojtěch Rakous
Rodné jméno	Adalbert Österreicher
Narození	8. prosince 1862 Starý Brázdim Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. srpna 1935 (ve věku 72 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Nový židovský hřbitov v Praze-Libni
Povolání	spisovatel a dramatik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Rakous, vlastním jménem Adalbert Österreicher, později Östreicher (8. prosince 1862 Starý Brázdim – 8. srpna 1935 Praha), byl český židovský spisovatel.

Adalbert Österreicher (Vojtěch Rakous byl literární pseudonym) se narodil ve vsi Starý Brázdim (dnes osada Brázdim u Brandýsa nad Labem). Pocházel z česky hovořící rodiny židovského chalupníka Šalamouna Österreichera a matky Barbory, rozené Pollákové. Celkem bylo v rodině sedmnáct dětí. Jeho školní vzdělání obsahovalo pouze jednoroční docházku do židovské školy v Brandýse nad Labem.

Nejprve chodil do školy v obci Brázdim (uč. F. Šebek, následoval rok v židovské škole v Brandýse n. Labem. Pokračoval v docházce na obecné škole v Brandýse n. L. a nakonec se tamtéž vzdělával dva roky u Piaristů.

V Praze, kde se vyučil prodavačem galanterního zboží, se naučil německy, ale současně získal vztah k české literatuře. Po devíti letech pražského pobytu se usadil v Mratíně u Brandýsa nad Labem, kde se živil jako podomní obchodník a obchodník s obilím.^[1] V té době také pokoušel časopisecky publikovat, i když jeho znalosti české mluvnice byly nedostatečné.

Životopisné zdroje o Vojtěchu Rakousovi shodně uvádějí, že se jeho první literární pokusy dostaly v roce 1885 do rukou spisovateli Janu Herbenovi, tehdy redaktorovi Času. Herbenovi kolegové se neuspořádanému rukopisu s nesprávným pravopisem posmívali; Herben však pochopil jeho kvality. Přepsal několik z nich bezchybnou češtinou a navíc vybral pseudonym tak, že autorovo německé jméno přeložil jako Vojtěch Rakous. Tím mu otevřel cestu k publikaci. Upozornil též na Rakousovy práce Rudolfa Pokorného (1853–1887), redaktora časopisu Paleček a Karla Fischera (1859–1906), redaktora Kalendáře česko-židovského.^[2]

V devadesátých letech se Vojtěch Rakous vrátil do Prahy. V první zachovalé policejní přihlášce je uvedeno, že před svatbou žil se sourozenci Karlem a Paulinou.^[3] S bratrem Karlem (* 1864) také založil v pražské Jindřišské ulici obchod s obuví Staroměstská tržnice obuvi. Obchod vlastnili oba bratři a Vojtěch převzal v roce 1903 vedení filiálky v Praze-Libni (od roku 1901 součást hlavního města – Praha VIII) na Primátorské (dnes Zenklova) třídě 252, v domě, který vlastnil.^[4]

V roce 1895 se oženil s Emilií Neumannovou (1873–1932). Spolu měli tři děti – Josefa (* 1896), Boženu(* 1906) a Karla (zemřel 1930).^{[5] [4]}

Vojtěch Rakous byl též aktivním členem libeňské židovské náboženské obce. Byl volen do představenstva a různých výborů a komisí. Angažoval se též v českožidovském hnutí, jehož cílem byla úplná integrace česky smýšlejícího židovstva.^[4]

V roce 1932, kdy se dožil sedmdesátky, byl již všeobecně uznávaným a oblíbeným spisovatelem. Denní tisk jeho jubileum připomínal a kladně komentoval a Libeňská obec židovská ho jmenovala čestným členem.^{[6] [7] [4]} Vojtěch Rakous zemřel v Praze, je pohřben na pražském Novém židovském hřbitově v Libni.

• Úmrtí populárního spisovatele zaznamenal v roce 1935 denní tisk tiskovými zprávami, sloupky a vzpomínkami.^[8]
• Po Vojtěchu Rakousovi je pojmenována ulice Rakousova v Praze 8 – Libni.

Nového spisovatele si po Herbenově upozornění povšimnul časopis Paleček. Již v roce 1885 zveřejnil na pokračování jeho povídku Proč občan Purnocha nevolil do říšské rady.^[9] Drobná humoreska popisuje, jak vesničané z polabských Chrástovic vyslali do Karlína (který byl tehdy okresním městem) souseda Purnochu, jako volitele do říšské rady. Ten však – pro naivitu své ženy, která ho doprovázela – vlak do Prahy zmeškal.

V roce 1888 otiskl Nový Paleček na pokračování Rakousovu povídku Panské choutky^[10] a o rok později Historie dvou týden ženatých mužů.^[11] V humoreskách otištěných v Palečkovi výstižně popisuje maloměsto a vesnici, jeho židovství se v nich neprojevuje.

Po upozornění Jana Herbena byly Rakousovy práce vydávány také v Kalendáři česko-židovském.^[1] První dohledaná povídka byla otištěna v tomto Kalendáři v ročníku 1887–1888 pod názvem V červáncích doby (Povídka z dob našeho národního probuzení).^[12] V příběhu vystupuje mladý Stránský, který je "...myšlením Čech, vírou Žid". Miluje dceru jiného Žida – Kantora; ten tíhne k němčině a chce v obci Lenešice německou školu, aby židovské děti získaly lepší náboženské vzdělání. Nakonec v obci vznikne česká náboženská škola a Kantor se se Stránským udobří. Propagace jazykové a kulturní české orientaci Židů v Čechách odpovídala požadavkům redaktora Fischera, ale Vojtěch Rakous se po několika letech spolupráce zaměřil k popisování života venkovských Židů z doby jeho mládí.

• Doma: židovské obrázky (Praha, L. Ballenbergr, 1897, dostupné online)^[13]
• Vojkovičtí a přespolní (poprvé vydáno Praha, Spolek českých akademiků židů, 1910)
• Na rozcestí (netypická historická novela; [ilustrace Adolf Kašpar], vydal Svaz česk. pokrokových Židů, 1914)
• Modche a Rézi (il. Adolf Kašpar, poprvé vydal Obelisk, Praha, 1926)

Vydáním knihy Vojkovičtí a přespolní se Vojtěch Rakous definitivně stal úspěšným spisovatelem. Za jeho života vyšlo celkem sedm stejnojmenných vydání, která však mají různě pozměněný obsah a skladbu. Jeho práce později vycházely i pod názvem Modche a Rézi. Prozatím naposledy byly Rakousovy povídky vydány v letech 1992 a 2009 (Modche a Rézi, Praha, vydal Petrklíč a G+G).

Některá vydání byla ilustrována významnými autory, jako Adolf Kašpar, Josef Lada, Jiřím Winter a dalšími. Povídky byly přeloženy do němčiny (překlad Erik Saudek) a angličtiny.^[14]

Povídky Vojtěcha Rakouse byly upravovány pro divadlo, např.:

• V roce 1921 uvedlo Městské divadlo v Ostravě inscenaci Modche a Rézi^[15]
• Divadlo Uranie v Praze uvádělo v roce 1931 Modche a Rézi na židovském bále,^[16] v roce 1932 hrálo toto představení pražské divadlo Akropolis;^[17] Komorní divadlo^[18]
• Jak vyplývá z meziválečného tisku, dramatizované příběhy Modche a Rézi byly též hojně hrány zejména židovskými amatérskými soubory.

• Němý film Modche a Rezi natočil v roce 1926 režisér Přemysl Pražský^[19]

• V cyklu Úsměvy mistrů v roce 1962 hrál Modcheho Bohuslav Záhorský, Rézi Stella Zázvorková^[20]
• V roce 2014 zdramatizoval a uvedl Český rozhlas 2 povídku Modche před odvodem^[21]

Vojtěch Rakous se narodil jako Adalbert Österreicher a byl tak zapsán i v pražské policejní přihlášce.^[3] V dospělosti zjistil, že jeho příjmení se správně píše Östreicher a nechal si ho úředně opravit.^[5] V průběhu života počeštil své křestní jméno a psal se Vojtěch Östreicher.^[1]

• OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury 3/II. Praha: Academia, 2000. 1528 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1209–1211. 
• OTRUBA, Mojmír. Vojtěch Rakous:Vojkovičtí a přespolní. Praha: Československý spisovatel, 1986. Kapitola Předmluva, s. 7–13. 
• SÍGL, Miroslav. Kdo byl a kdo je kdo (Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko). Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-351-0. Kapitola Rakous Vojtěch, s. 366. 
• MUDROVÁ, Ivana. Z Prahy všemi směry II.. Praha: Lidové noviny, 2014. ISBN 978-80-7422-310-5. Kapitola Židovská paměť obce Brázdim, s. 54–59. 

VLASÁK, František. Vojtěch Rakous. Naše Polabí IV., 1926-1927, 7-11, Brandýs n. Labem.

• Nový židovský hřbitov v Praze-Libni
• Libeň

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Rakous
• Vojtěch Rakous ve Filmové databázi
• Vojtěch Rakous v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Lidové noviny, 8.12.1932, s.9, Vojtěch Rakous sedmdesátníkem