PROFILPELAJAR.COM

Dr. Ing. arch. Vojtěch Krch
Dr. Ing. arch. Vojtěch Krch
Narození	23. července 1892; Hořice ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. listopadu 1966 (ve věku 74 let); Praha ; Československo
Povolání	architekt a učitel
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Vojtěch Krch, křtěný Vojtěch Edvard František (23. července 1892 Hořice^[1] – 20. listopadu 1966 Praha), byl český architekt, teoretik architektury a pedagog.^[2]

Život

Vojtěch Krch, se narodil do rodiny Václava Krcha, učitele na kamenické a sochařské škole v Hořicích. Po absolvování reálky v Hradci Králové vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze, kde dokončil studia v roce 1916. Po studiích působil mezi lety 1916 a 1919 na ČVUT jako asistent profesora Josefa Bertla.^[3]

Krch navrhoval různé obytné, železniční, administrativní i průmyslové stavby. V letech 1919–1920 pracoval jako projektant na Ministerstvu železnic a následně od roku 1920 působil ve firmě Ing. Záruba-Pfeffermann v Praze. V roce 1923 se oženil s Boženou Zárubovou–Pfeffermannovou, dcerou majitele zmíněné firmy, která byla návrhářkou interiérů a teoretičkou kultury bydlení.^[4] Návrhu některých interiérů se manželé Krchovi věnovali společně.^[5]

Od roku 1928 Krch ukončil působení ve tchánově firmě a začal pracovat samostatně. Ve 20. letech vytvořil návrhy nádražních budov v České Třebové, Hněvicích a Tatranské Štrbě, které byly ovlivněny kubismem. Koncem 20. let navrhl výpravní budovu v Poděbradech, která se stala vůbec první železniční stanicí vystavěnou ve funkcionalistickém slohu v Čechách.^[6] Ve funkcionalistickém duchu navrhl také nádraží v Roudnici nad Labem. Mezi jeho další díla patří budova ředitelství Československých státních drah v Olomouci (dnes sídlo Správy železnic), pavilon pro Maroldovo panorama bitvy u Lipan na Výstavišti Praha či rodinné vily na Barrandově v Barrandovské 155/15.

V roce 1932 získal doktorát za disertační práci o komunikacích Velké Prahy a v roce 1935 předložil habilitační práci s názvem Okno, součást obytné místnosti. Dlouhodobě působil jako pedagog na ČVUT (1932–1966), kde se postupně stal také děkanem a prorektorem. Byl členem Syndikátu výtvarných umělců v Praze (SIA) a působil jako šéfredaktor časopisu Spolku výtvarných umělců.

Zemřel 20. listopadu 1966 v Praze ve věku 74 let. Pohřben byl na Bubenečském hřbitově.

Dílo

Realizace^[3]

1919–1922 – Výpravní budova, Štětí – Hněvice
1920–1921 – Tiskárna ministerstva národní obrany, Křižíkova čp. 552/X., Praha – Karlín
1920–1924 – Výpravní budova, Česká Třebová
1925–1927 – Vila Františka Komárka, K Dolíkám čp. 121, Hradec Králové – Svobodné Dvory
1926 – Budova ředitelství ČSD, Olomouc
1926–1929 – Nájemní domy, Terronská čp. 657 – 659/XIX., Praha – Bubeneč
1927–1929 – Přestavba bývalé kadetní školy, Praha – Hradčany (spolu se Zárubou–Pfeffermannem).
1927–1928 – Rodinný dům s atelierem, Branická čp. 447/XV., Praha – Braník (spolu s Jaroslavem Maškem)
1928 – Výpravní budova, Štrba
1928–1931 – Výpravní budova, Poděbrady
1929–1930 – Vila, Barrandovská čp. 155/XVI., Praha – Hlubočepy
1930–1932 – Výpravní budova, Roudnice nad Labem (spolu s. M. Fikrem)
1931 – Vila Františka Komárka II., Hradec Králové – Svobodné Dvory (zbořeno)
1931–1932 – Vlastní vila, Kanadská čp. 1633/XIX., Praha – Dejvice (spolu s Boženou Krchovou)
1932–1933 – Penzion Tatra, Poděbrady
1933 – Rodinný dům, Tomanova čp. 1149/XVIII., Praha – Břevnov
1934 – Pavilon Panorámatu Bitvy u Lipan, Praha
1937 – Poštovní úřad, Kralupy nad Vltavou

Soutěže a nerealizované návrhy

1924 – Plány na trať z Holešovic na Pelc-Tyrolku.
1924 – konkurs na regulaci Jaroměře, část Na Ptákách – 2. místo (s Janem Zázvorkou)
1926 – Regulační plán Luhačovic
1931 – Soutěž na kostel ve Vršovicích – čestné uznání

Blíže časově nespecifikované zůstává Krchovo autorství jisté vily v Pojizeří a účast v soutěži na regulační plán České Třebové, kde spolu s Ondřejem Bělinou obsadili 3. místo.^[3]

Spolu s manželkou Boženou v roce 1928 představili první návrh moderní racionalizované kuchyně v Československu, následně jej začátkem 30. let realizovali ve vlastní vile.^[5]

Galerie

Výpravní budova Hněvice (1919–1922)
Výpravní budova Česká Třebová (1920–1924)
Výpravní budova Štrba (1928)
Výpravní budova Poděbrady (1928–1931)
Výpravní budova Roudnice nad Labem (1930–1932)
Pošta Kralupy nad Vltavou (1937)

Odkazy

Reference

↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1884-1893 v Hořicích , sign. 47-3329, ukn 2871, str.364. Dostupné online.
↑ Krch Vojtěch [online]. Informační systém abART - full verze [cit. 2014-05-16]. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
↑ ^a ^b ^c Architekt - Krch Vojtěch | Databáze domů s historií. prazdnedomy.cz [online]. [cit. 2024-09-06]. Dostupné online.
↑ Božena Krchová. geni_family_tree [online]. 2016-03-02 [cit. 2024-09-06]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ŠUBRTOVÁ, Lucie. Aino-Marsio Aalto jako archetyp moderní ženy a designérky. 2024 [cit. 2024-09-06]. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné online.
↑ SCHREIER, Pavel. Letitá kvalita v Poděbradech [online]. Týdeník Českých drah - Železničář [cit. 2008-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-04.

Literatura

KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží. Architektura a stavební vývoj. II. díl. [s.l.]: Vydavatelství dopravní literatury Ing. Luděk Čada ISBN 80-86765-02-4. S. 291.