Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Vojtova metoda (též nazývána jako metoda reflexní lokomoce) je soubor cvičebních technik používaných k léčbě hybných poruch, objevená českým dětským neurologem Václavem Vojtou. Jejím základním principem je fakt, že v centrálním nervovém systému člověka jsou geneticky zakódované vrozené pohybové vzory.

Na základě studií^[zdroj?] léčby dětí s dětskou mozkovou obrnou z 50. let byly identifikovány specifické body, díky nimž je možné stimulovat tělo k určitým vrozeným pohybům, a to hlavně tlakem na příslušná citlivá místa (především na okostici kostí a fascie). Kromě samovolné pohybové aktivity dochází současně k fyziologické aktivaci bránice a svalů břišní stěny, k pravidelnému hlubokému dýchání, k upravení tepové frekvence, pozitivní stimulaci nervových center a celkovému zlepšení mentální aktivity.

Účinnost Vojtovy metody nebyla jasně prokázaná^[1][2], metoda si získala popularitu primárně ve Střední Evropě, současně se považuje za alternativní medicínu^[3].

Metoda je založena na znalosti vývoje pohybových vzorců během života dítěte. Vývoj pohyblivosti (motoriky) člověka je určen geneticky, probíhá zcela automaticky a je pokračováním vývoje v děloze.

Vývojová kineziologie se zabývá motorickým vývojem dítěte a dává terapeutovi pravidla k rozpoznání ideální hybnosti dítěte. Znalost vývojové kineziologie je přínosem nejen pro rehabilitaci pohybových poruch v pediatrii, ale má své nezastupitelné místo i v rehabilitaci dospělých.

Terapeutický systém Václava Vojty zahrnuje tři modely (polohy k vyvolání reakce stimulací příslušných bodů):

• model, který se aktivuje v poloze na břiše se nazývá reflexní plazení
• model aktivovaný z polohy na zádech se nazývá reflexní otáčení
• model aktivovaný z polohy na obou kolenou se nazývá 1.pozice

Prostřednictvím terapeutických modelů reflexního plazení, reflexního otáčení a první pozice a odpovídajících bodů (aktivačních zón) vyvolává terapeut u pacienta svalové souhry. Tyto svalové souhry jsou identické se svalovými souhrami, které pozorujeme u dětí během jejich motorického vývoje ve věku do jednoho roku.

Cílem není naučení pacienta otáčení či plazení, ale vyvolání, případně obnovení vrozených svalových vzorců, které jedinci umožňují kvalitní motoriku, sebeobsluhu a lokomoci (stoj a chůzi).

• dětská mozková obrna (DMO)
• fixované asymetrické držení hlavy (tortikolis)
• paréza brachiálního plexu
• rozštěp páteře
• pes equinovarus – koňská noha
• skolióza
• ortopedické vady hrudníku
• jiná neurologická onemocnění

• cévní mozková příhoda
• periferní paréza
• bolesti související s páteří
• skolióza
• periartritida – bolestivé rameno
• stavy po úrazech míchy
• jiná neurologická onemocnění

• VALCHÁŘOVÁ, Petra. Vojtova metoda (Bakalářská práce 2013). [s.l.]: Univerzita Tomáš Bati ve Zlíně (UTB ve Zlíně), Fakulta humanitních studií, Ústav porodní asistence, akademický rok 2012/2013, 2013. 67 s.