Vojta Merten

Vojta Merten
herec Vojta Merten
herec Vojta Merten
Narození28. srpna 1895
Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. června 1945 (ve věku 49 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojta Merten, vlastním jménem Vojtěch Bartůšek, křtěný Vojtěch Jan (28. srpna 1895 Žižkov[1] – 17. června 1945 Praha) byl český herec-komik, známý především jako živý představitel Kašpárka v dětských hrách a dobrodružných pohádkách. [2]

Životopis

Narodil se jako Vojtěch Bartůšek na Žižkově v rodině typografa. Po vzoru otce se vyučil také typografem, ale odešel ke kočovnému divadlu a hrál u společností ředitelů Janovského a Blažka. Prošel Východočeským divadlem, divadlem na Kladně a Českým divadlem v Olomouci.

Ve druhé polovině 20. let 20. století přesídlil trvale do Prahy a vystupoval jako komik v pražských kabaretech a divadlech. Již v roce 1924 uváděl v divadle Komedie své hry s Kašpárkem. [3]

Působil také v Aréně na Žižkově, Deklaraci, divadle Rokoko, Novém divadle a Osvobozeném divadle. [4] V období květen 1935 – březen 1936 působil jako ředitel v Malé operetě na Vinohradech.[5]

Od roku 1922, byl ženatý s Marii Kulíkovou (1901), s kterou měl dceru Vlastu, ta v roce 1946 vydala o svém otci, útlou knížku Kašpárek Vojta Merten vypravuje dětem pohádky. Vojta Merten v červnu 1945, v Praze Braníku, kde žil spáchal sebevraždu.

Mertenovo divadlo

Podrobnější informace naleznete v článku Mertenovo divadlo.

V roce 1929 seskupil asi desetičlennou skupinu, která začala vystupovat na různých pražských scénách s hrami, ve kterých byl hlavní postavou Kašpárek, ztvárněný Vojtou Mertenem. V rolích dalších postav s ním na jednotlivých představeních spolupracovali například někteří členové Osvobozeného divadla (Václav Trégl, František Filipovský, Franta Černý aj.) i herci z dalších pražských divadel (Jára Kohout, aj.). Soubor takto vystupoval až do roku 1936, kdy pro vyčerpání zájmu publika svoji činnost ukončil. [6]

Citát

„ Obnovili jsme představení pro děti, pohádky, vždycky ve středu a v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne. Už jsem s nimi měl dobré zkušenosti z Rokoka, kde jsme angažovali Vojtu Bartůňka, který se časem jako Vojta Merten vypracoval na nejlepšího československého Kašpárka. Mertenovi, původně typografu, jsem přihrával jako policajt Šmidra a po představení jsme rozdávali mrňavému obecenstvvu praporky, balónky nebo dětské noviny. “
— Jára Kohout [7]

Filmografie

  • 1928 Ve dvou se to lépe táhne, role: hospodský, režie Svatopluk Innemann
  • 1935 Naši herci co by pouliční zpěváčci, zpěvák, režie Ludvík Guba
  • 1939 Zlatý člověk, vrátný, režie Vladimír Slavínský
  • 1939 Hvězda z poslední štace, loupežník, režie Jiří Slavíček
  • 1939 Tulák Macoun, dílovedoucí, režie Ladislav Brom
  • 1939 Paní Kačka zasahuje..., řezník Douděra, režie Karel Špelina
  • 1939 Kristian, taxikář, režie Martin Frič
  • 1940 Adam a Eva, vrátný v hotelu, režie Karel Špelina
  • 1940 Muzikantská Liduška, muzikant Homolka, režie Martin Frič
  • 1940 Poslední Podskalák, Podskalák, režie Jan Sviták
  • 1941 Přednosta stanice, zpěvák, režie Jan Sviták

Diskografie

  • 2019 Historie psaná šelakem – Vojta Merten – Kašpárek i pro dospělé. Nahrávky z let 1929–1946, vyd. Supraphon [8]

Galerie

  • Kašpárek, pan Vojta Marten (kolem roku 1928)
    Kašpárek, pan Vojta Marten (kolem roku 1928)
  • Vojta Marten jako starosta „Šnyt“ v hudební komedii „Můj manžel větroplach“, 1933
    Vojta Marten jako starosta „Šnyt“ v hudební komedii „Můj manžel větroplach“, 1933

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Prokopa na Žižkově v Praze
  2. ↑ Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd.  Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str.  342
  3. ↑ KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 188
  4. ↑ Vojta Merten v Česko-Slovenské filmové databázi
  5. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů.. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 257. 
  6. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů.. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 261. 
  7. ↑ KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 138. 
  8. ↑ Supraphon: https://www.supraphonline.cz/album/502742-historie-psana-selakem-vojta-merten-kasparek-i-pro-dospele-n

Literatura

  • Luboš Bartošek: Náš film. Kapitoly z dějin (1896–1945), Mladá fronta, Praha, 1985, str. 254, 390
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898–1930, Orbis, Praha, 1959, str. 229
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 161, 180, 247, 260, 256, foto 408, 474
  • František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich část knihy Vest Pocket Revue, Akropolis, Praha, 2008, str. 6 (vč. fota), ISBN 978-80-7304-099-4
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd.  Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str.  342
  • Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému, Academia, Praha, 2010, str. 156, ISBN 978-80-200-1720-8
  • KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 138, 156. (čeština)
  • KOLEKTIV autorů. Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 257, 261.
  • KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 158, 188, 414, 415–6, 419, 422, 537, 621
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 115

Externí odkazy