Vojmír Vokolek (30. června 1910 Pardubice – 30. července 2001 Pardubice) byl český malíř, grafik, sochař a básník pocházejících z pardubického uměleckého rodu Vokolkových. Jeho nejvýraznějšími výtvarnými realizacemi jsou kostelní fresky (například Hrbokov, Dříteč, Rozhovice), k nimž Vojmír Vokolek psal originální průvodce ve formě velice specifických básní, jež bývají označovány jako básně fónické. Vojmír Vokolek tvořil poezii i mimo rámec vymezený freskami.^[1] Jeho básnické dílo dosud nebylo souborně vydáno.^[2]

Narodil se do rodiny pardubického majitele tiskařské dílny Václava Vokolka. Jeho sourozenci byli básník Vladimír Vokolek, vydavatel Vlastimil Vokolek a řádová sestra Květa Vokolková. V letech 1928–1932 studoval na VŠUP v Praze v ateliéru Jaroslava Bendy. Mezi lety 1932 až 1934 studoval grafiku u Tavíka Františka Šimona, rovněž v Praze. Se svými bratry založil v letech před druhou světovou válkou ediční řadu Lis tří bratří. Na vydávání svazků této edice hojně participoval coby grafik a ilustrátor – například ilustrace k prvotině svého bratra Vladimíra Poutní píseň k dobrému lotru.^[2]

Mezi lety 1958 až 1983 provedl v devíti sakrálních stavbách v Čechách a na Moravě freskařskou výzdobu, respektive – například v případě Rozhovic – navíc ještě zhotovil mobiliář.^[3] Vokolkovy se vyznačují v českém prostředí naprostou jedinečností a originalitou. Za jistý společný znak fresek lze označit snahu o zobrazení evangelijních motivů současným způsobem, vsadit evangelijní myšlenky do kulis současného světa. Proto například v rozhovickém kostele spatříme na zdech zpodobněné současné hladové a sociálně marginalizované obyvatelstvo všech kontinentů, mezi nimiž se proplétá Ježíš s učedníky rozdávajícími chléb, případně v kapli ve Stráži pod Ralskem lze přihlížet zbožnému adorování rakety – symbolu falešné novodobé modly – zatímco na smetišti za raketou pochybně vypadající špinavý muž diskutuje s mladou rodinou o úryvcích s evangelia symbolicky rozesetých na etiketách na smetišti poházených odpadků, zbytečností.^[4]

Básnické dílo Vojmíra Vokolka je ve své velké části úzce spjato s jeho tvorbou výtvarnou. Vojmír Vokolek svými básněmi komentoval jednotlivé výtvarné realizace a dění na freskách tak přibližoval, oživoval příjemcům. Úryvky z těchto básní v některých případech zdobí i hmotné umělecké realizace – například skříň varhan v Rozhovicích. Zbásněného průvodce zhotovil Vojmír Vokolek i pro výstavu svých plastik na hradu Pecka.^[5] Dochován je hlasový záznam Vokolkova autorského čtení některých svých básní.^[6] Styl přednesu dokládá svými specifickými důrazy a výslovnostními zvláštnostmi silnou příbuznost s fónickou poezií.^[7]

V závěru svého života tvořil Vojmír Vokolek ve svém ateliéru ve Dvakačovicích a pardubickém bytu plastiky z plechu, štípaného dřeva a kamenů. Mnoho z těchto prací je nenávratně zničeno, nicméně některé z nich bylo možno zhlédnout například ve stálé expozici na hradě Pecka (dodnes přístupné ve virtuální podobě^[8]), případně ve sbírkách Východočeské galerie v Pardubicích – například v rámci výstavy Mizející poselství, která trvala do června 2017.^[9]