Vládní dluh (také veřejný dluh) České republiky je často mylně zaměňován s českým státním dluhem. Vládní dluh tvoří právě zmiňovaný státní dluh, nicméně i dluhy obcí, krajů, vládních příspěvkových organizací, státních fondů a zdravotních pojišťoven.^[1] Státní dluh tvoří dlouhodobě cca 90 % celkového zadlužení země (vládního dluhu). Česká republika měla k 31.12.2015 šestý nejnižší vládní dluh ze všech 28 členských zemí Evropské unie^[2] a to ve výši 41,1 % HDP (1836,2 mld. Kč), což je meziročně o 1,6 p. b. méně.^[3] Mezi odborníky a experty bývá upřednostňován v ukazatelích celkový vládní dluh, nikoliv státní, který je naopak častěji zmiňován veřejností.

Zadlužení České republiky tedy nedosahuje ani poloviny zadlužení EU, jehož hodnota činí 86 % HDP. Státy eurozóny dluží vůči svým hrubým domácím produktům ještě více a to 92 %.^[2] Pro porovnání, nejzadluženější zemí světa je Japonsko, které v roce 2015 dlužilo 229,2 % HDP.

S vládním (veřejným) dluhem jsou spojena i tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která stanovují mimo jiné fiskální bariéry. Podle nich by vládní dluh neměl překročit 60 % HDP (ČR měla maximální výši dluhu 45,1 % HDP v roce 2013) a deficit veřejných financí by neměl být vyšší než 3 % HDP. Druhé pravidlo ČR porušila v roce 2005, kdy byl schodek 3,1 % HDP a poté po vypuknutí světové finanční krize, kdy v roce 2009 deficit činil 5,5 % HDP, přičemž k poslednímu překonání 3% hranice došlo v roce 2012. Od roku 2013 tak Česko plní obě fiskální kritéria.

Růst vládního dluhu započal rokem 1996 a zastavil se až v roce 2013, přičemž za toto období se jeho hodnota zvýšila o více než 1,63 bilionu Kč.^[4] Tento negativní trend nezastavil ani silný výkon ekonomiky v letech 2004 až 2007, kdy hrubý domácí produkt rostl v průměru o 6 % ročně.

K prudkému zvýšení dluhu došlo po vypuknutí světové finanční krize v roce 2008, kdy došlo k velkému výpadku výběru daní,^[5] což zapříčinilo v roce 2009 rekordní deficit veřejných financí ve výši 216,2 mld. Kč (5,5 % HDP). Od tohoto roku dochází ke snižování deficitu, což má za příčinu nižší růst dluhu. Schodek byl mimořádně vysoký pouze v roce 2012 a to kvůli finančnímu vypořádání se s církvemi v rámci tzv. církevních restitucí ve výši 59 miliard korun.^[6] Výjimkou trendu je pak ještě rok 2014, kdy došlo k velkému uvolnění investic ze strany vládního sektoru.

Hospodaření veřejných financí České republiky skončilo v roce 2015 mimořádně dobře, kdy došlo ke snížení jejich deficitu z 1,9 % HDP na 0,4 % HDP, což umožnilo snížení vládního dluhu ze 42,7 % HDP na 41,1 % HDP.^[7] Nominálně pak deficit činil 18,7 mld. Kč (nejmenší od začátku měření srovnatelnou metodikou v roce 1995) a dluh dosáhl výše 1836,2 mld. Kč.

Česká republika má v porovnání s nejvyspělejšími zeměmi světa jeden z nejnižších vládních dluhů.^[11] Jeho výše k HDP navíc již druhým rokem klesá a nominálně zůstává stabilní. Tímto trendem se z EU může chlubit už jen dalších 11 zemí.^[2] Ministerstvo financí České republiky navíc do budoucna předpokládá další mírný pokles vládního dluhu, v nejhorším pak jeho stagnaci.^[12] Velmi příznivé postavení České republiky na poli zadlužení a samotného hospodaření se odráží ve zlepšujícím se hodnocení finanční situace republiky, které získává renomovaných světových ratingových agentur. Naopak mnoha zemím Evropy byl ve spojitosti s neudržitelným zadlužováním rating snížen (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Francie, Belgie a další).