Vlastimil Strahl (9. května 1919 Praha – 21. ledna 2006 Praha) byl český rozhlasový hlasatel, pedagog a spisovatel.

Narodil se v Praze, studoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy,^[1] ale tu nedokončil kvůli uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace v roce 1939. Byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po skončení války nastoupil do Československého rozhlasu jako jeho hlasatel a vydržel v něm do roku 1969. Kromě hlasatelské činnosti se věnoval také hlasové výchově svých kolegů a připravoval metodické materiály.^[1]

V roce 1968 patřil mezi zaměstnance rozhlasu, kteří se podíleli na udržení jeho provozu v době srpnové okupace.^[1] Následně byl perzekvován, od roku 1970 mohl s rozhlasem spolupracovat už jen externě, od roku 1977 vůbec. Následně spolupracoval s Památníkem národního písemnictví a s organizacemi nevidomých.^[1]

V roce 1990 byl rehabilitován, působil na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a věnoval se opět hlasové výchově.^[1]

Byl ženatý, zemřel v roce 2006 v Praze.

Napsal několik interních publikací, po roce 1990 vydal vysokoškolská skripta Novinář před mikrofonem a ve dvou vydáních příručku Klíč k výslovnosti cizích jmen v češtině. Psal také odborné články.^[1]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlastimil Strahl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.