Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Ozurgeti v Gruzii v roce 1858. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka.[3] Jako mladík hrával v ochotnických kroužcích v Tbilisi. Divadlu se ale naplno oddal až po dokončení studia matematiky a fyziky na moskevskéuniverzitě. Oblíbil si hry Ostrovského a navštěvoval Malé divadlo. Později začal psát divadelní kritiky a od roku 1881divadelní hry na aktuální společenské problémy, které byly v Malém divadle i hrány. Začal se zajímat o režii a teorii divadla, uvažoval o reformě divadelního umění, ale chyběl mu někdo, s kýmž by mohl svoje názory a představy prodiskutovat a uskutečnit.
Přelomovým rokem v jeho životě se stal rok 1897, kdy se setkal se Stanislavským. Jejich společný rozhovor v moskevské restauraci Slovanský bazar trval celých osmnáct hodin, jejich přátelství a plodná divadelní spolupráce přetrvaly čtyřicet let. O rok později spolu založili Moskevské umělecké všeobecně přístupné divadlo, které od roku 1920 neslo název Moskevské umělecké akademické divadlo.
Stanislavskij byl spíše herec a režisér, zatímco Němirovič-Dančenko působil spíše jako dramaturg a duchovní vůdce divadla. Spolupracoval s Antonem Pavlovičem Čechovem a Maximem Gorkým, herci Olgou Knipperovou, Ivanem Michajlovičem Moskvinem. Často režíroval hry společně se Stanislavským, ale vytvořil i samostatné inscenace, které vyplynuly ze spolupráce s autory her. Ve světové premiéře uvedl roku 1902 Gorkého drama Na dně a Čechovova Ivanova. Známé jsou i jeho dramatizace velkých děl ruské literatury, například Anny Kareniny.
V roce 1919 založil Hudební studio, v němž inscenoval Verdiho a Šostakovičovyopery s cílem použít hereckou metodu MChATu v inscenacích hudebně dramatických děl. Od roku 1926 studio funguje jako samostatné divadlo pod jménem svého zakladatele.
Po Stanislavského smrti v roce 1938 vedl Němirovič-Dančenko MChAT sám, a to až do své smrti na jaře 1943. Jeho potomci v tomto divadle působí dodnes.