Vladimir Lukič Borovikovskij (rusky Влади́мир Луки́ч Боровико́вский, ukrajinsky Володимир Лукич Боровиковський, rodné příjmení Borovik, 4. srpna 1757 – 18. dubna 1825) byl ruský malíř ukrajinského původu, vůdčí ruský portrétista přelomu 18. a 19. století.
Narodil se v kozácké rodině, jeho otec byl amatérský malíř ikon. Vladimir Borovikovskij rovněž nastoupil do kozácké armády, ale brzy ji opustil aby se mohl věnovat malbě, neměl však patřičné vzdělání a zpočátku byl jen provinciálním malířem. Když měla carevna Kateřina Veliká navštívit nově dobytý Krym, postaral se o malířskou výzdobu a jeho alegorické malby se carevně tak zalíbily, že ho pozvala do Petrohradu.
Borovikovskij přijel do hlavního města v září 1788 a prvních deset let bydlel u vzdělaného a uměnímilovného knížete Nikolaje Lvova, jehož umělecké názory ho silně ovlivnily. K původnímu jménu Borovik si připojil vznešeně znějící -ovskij a protože byl příliš starý, než aby zahájil řádné studium Akademie, dostával soukromé hodiny malby, mimo jiné od Dmitrije Levického.
Stal se populárním malířem, celkem vytvořil kolem 500 portrétů, obvykle v intimním stylu. Portrétoval i členy carské rodiny a mnoho dalších významných ruských osobností té doby.
Galerie
-
Portrét Kateřiny II. na procházce v carskoselském parku, 1794
-
Portrét Dmitrije Grigorjeviče Levického, 1796
-
Portrét Pavla I. Ruského, 1796
-
Portrét Marie Lopuchinové, 1797
-
Portrét Eleny Alexandrovny Naryškinové, 1799
-
Portrét velkoknížete Alexandra Pavloviče, 1800
-
Portrét prince Alexandra Borisoviče Kurakina, 1802
-
Portrét velkovévodkyně Marie Pavlovny Romanovové, 1804
-
Portrét Gavrily Romanoviče Děržavina, 1811
-
Portrét Karađorđa Petroviće, 1816
Externí odkazy
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
