Maturoval v roce 1959 na JSŠ v Praze 7 (bývalé La Guardiovo gymnázium). V letech 1959–1962 pracoval v dělnických povoláních a též absolvoval vojenskou službu, v letech 1962–1970 pracoval jako hasič v Útvaru požární ochrany v Praze.
Na vysokoškolská studia se mohl přihlásit až následně z dělnické pozice, díky doporučení Hasičského sboru města Prahy, kde pracoval. Boreckého otec, orientalista Miloš Borecký (1903–1954), byl totiž v 50. letech během studijní cesty v Persii donucen k politickému exilu do USA.
Manželka akademická sochařka Ellen Jilemnická, dcera Filomena Borecká a syn Felix Borecký.
Studoval na FF UK filosofii a psychologii (1965–70; PhDr. 1971), titul PhDr. obhájil diplomovou práci Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole oponovanou prof. Janem Patočkou. Následně externě studoval na FF UK jednooborovou psychologii (1971–75), v roce 1977 obhájil práci Techniky universa, zaměřenou na projektivní a psychoterapeutické metody využívající hraček. V roce 1982 získal atestaci z klinické psychologie na Institutu dalšího vzdělávání lékařů a farmaceutů (ILF). V letech 1970–1990 pracoval jako klinický psycholog postupně na ILF, v Thomayerově nemocnici a v Okresním ústavu národního zdraví v Praze. V letech 1985–1989 byl externím aspirantem Psychologického ústavu ČSAV v Praze (CSc. 1990 prací Prostorové vyjádření egocentrismu v konstruktivní mimetické hře).
Od roku 1991 působil na katedře kulturologie FF UK, nejprve jako odborný asistent, od roku 1998 jako docent (habilitační práce Filosofie imaginace), od roku 2005 jako profesor (profesorská přednáška na téma K filosofii komiky). V rámci své pedagogické činnosti přednášel i na dalších vysokých školách, mj. na pražské FAMU.
Od své diplomové práce Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole, obhájené u prof. Jana Patočky (1971), se zaměřoval na otázky imaginace a hermeneutiky oneirických, sakrálních a uměleckých symbolů. V rámci své psychologické praxe rozšířil problematiku o oblast hry (techniky univerza, psychodrama, kartomancie) a komiky. Zabýval se též poetikou hospodských přístolních společností (Šmídrové, Římsologická protialkoholní společnost). Sám byl mimo jiné členem neformálního uskupení Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu.
