PROFILPELAJAR.COM

Vjačeslav Michajlovič Molotov
Vjačeslav Michajlovič Molotov
Narození	25. únorajul. / 9. března 1890greg. nebo 9. března 1890; Sovětsk
Úmrtí	8. listopadu 1986 (ve věku 96 let); Moskva
Příčina úmrtí	Alzheimerova choroba
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Alma mater	Imperátorský petrohradský polytechnický institut (1911–1916)
Povolání	politik a diplomat
Ocenění	Leninův řád (1940); medaile Srp a kladivo (1943); Leninův řád (1943); Leninův řád (1945); Leninův řád (1950); … více na Wikidatech
Politické strany	Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (bolševická) (1906–1918); Komunistická strana Sovětského svazu (od 1918)
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Polina Semjonovna Žemčužinová
Funkce	kandidát členství Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1921–1926); výkonný tajemník Ruské komunistické strany (bolševiků) (1921–1922); člen Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1926–1957); předseda Rady lidových komisařů SSSR (1930–1941); poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1946); … více na Wikidatech
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vjačeslav Michajlovič Molotov (rusky Вячеслав Михайлович Молотов, roz. Skrjabin – Cкрябин;^[1] 25.^jul./ 9. března 1890^greg., Kukarka – 8. listopadu 1986, Moskva)^[1] byl dlouholetý přední činitel KSSS a SSSR, stal se blízkým spolupracovníkem V. I. Lenina i J. V. Stalina. Proslul zejména jako Stalinův ministr zahraničí za druhé světové války a v následujícím období vznikání Východního bloku, účastnil se vrcholných spojeneckých konferencí a měl značný podíl na vzestupu Sovětského svazu mezi světové supervelmoci. Pro svůj revolucionářský pseudonym (Молот = kladivo), svou bezvýhradnou loajalitu a vyjednavačskou tvrdost měl přezdívku „Stalinovo kladivo“.

Životopis

Narodil se v obci Kukarka (dnes Sovětsk, Kirovská oblast). Pocházel z aristokratické rodiny jménem Skrjabin, se známým skladatelem a klavíristou A. N. Skrjabinem ale příbuzní nebyli. Už jako šestnáctiletý student gymnázia v Kazani se nadchl pro revoluční ideály a roku 1906^[1] vstoupil do bolševické frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Roku 1917 se podílel na říjnové revoluci, v letech 1920–1921 byl tajemníkem ÚV KS(b) Ukrajiny. V letech 1921–1930 působil jako tajemník ÚV, od roku 1926 člen politbyra a v letech 1930–1941 předseda rady lidových komisařů, poté byl v letech 1941–1957 náměstkem předsedy rady lidových komisařů či ministrů; zároveň v letech 1939–1949 a 1953–1956 působil jako lidový komisař (ministr) zahraničí.

23. srpna 1939 v Moskvě podepsal s Joachimem von Ribbentropem smlouvu o neútočení a (tajném) rozdělení sfér vlivu mezi Německem a SSSR, tzv. Pakt Molotov–Ribbentrop.

Patřil k hlavním strůjcům masového teroru a represí, vynikal krutostí a zároveň se Stalina tak bál, že se neodvážil ozvat ani proti zatčení své ženy v roce 1949^[1].

V roce 1957 vystoupil proti N. S. Chruščovovi, za což byl vyloučen z politbyra a nařčen z příslušnosti k protistranické skupině.^[1] Stal se velvyslancem v Mongolsku a později pracoval jako stálý představitel SSSR u MAAE ve Vídni (1960–1962).^[1] Po XXII. sjezdu KSSS byl vyloučen ze strany pro „aktivní účast na masových represích“, roku 1984 byl však ještě slavnostně rehabilitován, na přání tehdejšího generálního tajemníka K. U. Černěnka. Zemřel v ústraní v Moskvě v úctyhodném věku 96 let, přežil všechny vůdce Sovětského svazu kromě Gorbačova.

Citát: „Svůj úkol jsem jako ministr zahraničí viděl v co možná největším rozšíření hranic naší vlasti. A zdá se, že jsme se společně se Stalinem s tímto úkolem nevypořádali špatně.“^[2]

Na jeho počest neslo město Perm v letech 1940–1958 název „Molotov“ a město Severodvinsk v letech 1938–1957 jméno „Molotovsk“.

Spolupachatel Katyňského masakru

Berijův doplněk
str. 2
str. 3
str. 4

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Аксютин, Ю. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-08-16]. Heslo МО́ЛОТОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-07. (rusky)
↑ Zubov, Dějiny Ruska I., str. 916

Literatura

ČUJEV, Felix. Vzpomínky Molotova. [Říčany u Prahy]: Orego, 1996. 286 s. ISBN 80-902107-3-2.
KRONER ZEITUNG neděle 15. 7.2007. (Molot=rusky kladivo) Reportáž z Moskvy s Molotovovou vnučkou Larissou Alexandrejevnou, str. 36, 37.
ZUBOV, Andrej, ed. Dějiny Ruska 20. století. Překlad Libor Dvořák et al. 1. vyd. Díl I. 1894 – 1939. Praha: Argo, 2014. 949 s. ISBN 978-80-257-0921-4. S. 722 – 723.