Vilma Cibulková
Vilma Cibulková (* 26. března 1963 Ostrov) je česká divadelní, filmová a televizní herečka a dabérka. Hrála například ve známých filmech Pupendo, Výchova dívek v Čechách, Zemský ráj to na pohled či Mazaný Filip. Díky své silné osobnosti a pevné vůli dokázala překonat všechny životní peripetie i závislost na alkoholu. Je držitelkou Ceny Františka Filipovského za dabing (1999), Českého lva za nejlepší herečku ve vedlejší roli v komedii Pupendo (2003) a dvojnásobnou držitelkou Ceny Thálie (2006, 2014).
Mládí a studia
Vilma Cibulková se narodila v Ostrově nad Ohří jako prostřední ze tří sester a vyrůstala na venkově.[1] Neobvyklé křestní jméno dostala po otci. Na své dětství ráda vzpomíná, rodiče ji vedli k divadlu a literatuře. Umělecké nadání projevovala již při studiu na Střední pedagogické škole v Karlových Varech. Po maturitě v roce 1980 zamířila na pražskou DAMU studovat herectví. Patří k osobnostně silnému ročníku, v němž studovali Eva Holubová, Ivana Chýlková, Jitka Asterová nebo Karel Roden. Již během studia DAMU hostovala v Národním divadle v Praze (Jednou v létě, Meridián).[2]
Profesní život
Po absolutoriu DAMU v roce 1985 hostovala v Divadle Na zábradlí, od srpna 1985 byla elévkou ND.[3] Od října roku 1985 do března roku 1991 byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Ztvárnila zde velké role především v moderním repertoáru, například v Čapkově Věci Makropulos nebo v Chuti medu od Shelagh Delaneyové. Na konci osmdesátých let 20. století v jejím repertoáru převažovala ruská a sovětská moderna (Jegor Bulyčov a jiní, Deník ničemy).[2]
Kromě divadelní a televizní práce hrála Cibulková i ve filmu, jejím debutem byl snímek Smích se lepí na paty (1986), se spolužáky z ročníku si zahrála ve filmu Čas sluhů (1989) a dalším snímkem byl Vyžilý Boudník (1990). V letech 1992 až 1998 byla členkou souboru Divadla pod Palmovkou, kde se představila v představeních z ruské klasiky (Idiot, Platonov) i americké moderny (Kočka na rozpálené plechové střeše, O myších a lidech). V devadesátých letech hrála v televizních seriálech Přítelkyně z domu smutku (1992), Život na zámku (1995) nebo Konec velkých prázdnin (1996). Z filmových rolí stojí za zmínku její výkon v adaptacích románů Michala Viewegha Výchova dívek v Čechách (1997) a Báječná léta pod psa (1997).[2]
Od roku 1998, kdy ukončila pracovní poměr v Divadle pod Palmovkou, vystupovala především v divadle Ungelt (Origami, Všechno jen do putyk a ženským), hostovala také v Divadle pod Palmovkou, v Divadle na Vinohradech nebo v Městském divadle Karlovy Vary.[2] V letech 2004 až 2006 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech.[4] Za postavu slečny Fischerové ve hře Picasso uváděné v divadle Ungelt obdržela v roce 2007 Cenu Thálie.[2] Druhou Thálii získala v roce 2015 za roli Leni Riefenstahlové ve hře Leni uváděné v Divadle v Řeznické.
Ve velkých filmových rolích, ale typově zcela odlišných postavách, se uplatnila ve snímcích Pramen života (2000) a Krev zmizelého (2005). Za vedlejší roli v Hřebejkově komedii Pupendo (2003) získala Českého lva. Zajímavé role ztvárnila také ve filmech Mazaný Filip (2003) a Duše jako kaviár (2004). Řadu rolí vytvořila také v televizních filmech a seriálech, například v seriálech Místo nahoře (2004), Nemocnice na kraji města – nové osudy (2008). Za roli v retrokomedii Zemský ráj to na pohled (2009) získala v roce 2010 na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě cenu pro nejlepší herečku.[2]
Vilma Cibulková se mnoho let věnuje také dabingu. V roce 1999 obdržela za dabing k filmu Lepší už to nebude Cenu Františka Filipovského. Řadu let se uplatňuje také v rozhlase, v letech 2002 až 2003 zvítězila v posluchačské anketě Neviditelný herec. Za práci na rozhlasovém cyklu Schůzky s literaturou získala v roce 2007 prestižní ocenění Prix Bohemia.[2]
Osobní život
Jednou z prvních velkých lásek Vilmy Cibulkové byl její profesor, herec a divadelní režisér Miroslav Macháček. Byl o téměř 42 let starší. Bojoval s rakovinou, na kterou později zemřel. Vilma jej podporovala, později toho na ní bylo moc a utekla.[5] Podle Cibulkové mají počátky jejího alkoholismu kořeny v problematickém vztahu s duševně nemocným režisérem. Porozchodové trápení zaháněla alkoholem a aby unikla problémům, provdala se za právníka Zbyška.[6] Místo toho následoval odchod z Národního divadla, pokus o sebevraždu a dvouletá protialkoholní léčba v Bohnicích. Po skončení léčby následoval potrat a rozvod s prvním manželem, který kvůli neúspěšnému podnikání rodinu výrazným způsobem zadlužil.[2] Při rozvodu se na všem v klidu dohodli a dodnes zůstali přáteli.[6]
Druhým manželem Vilmy Cibulkové se stal její herecký kolega Miroslav Etzler, ale manželství skončilo v roce 2013 rozvodem.[7] Z předchozího manželství (rozvedeného na konci 90. let) má dospělou dceru Šimonu,[2] která během puberty propadla drogám a Cibulková ji v roce 2012 vyhodila z domu, aby se vzpamatovala. Dcera žila nějakou dobu na ulici a několikrát se pokusila léčit. Když se závislosti zbavila, našly k sobě matka s dcerou opět cestu.[8][9]
Ocenění
Dílo
Divadlo, výběr
- 1985 Alexandr Vampilov: Jednou v létě, Valentina (j. h.), Nová scéna, režie Ladislav Vymětal
- 1985 Karel Čapek: Věc Makropulos, Kristina, Nová scéna, režie Václav Hudeček
- 1986 Jiří Šotola: A jenom země bude má, Lori, Národní divadlo, režie František Laurin
- 1988 Shelagh Delaneyová: Chuť medu, Josefina, Nová scéna, režie Miroslav Macháček
- 1989 György Spiró: Zahrada, Cuki, Nová scéna, režie Stanislav Moša
- 2004 William Shakespeare: Macbeth, Lady Macbeth, Vinohradské divadlo, režie Hana Burešová j. h.
Film
Rozhlas
- 2000 Radclyffe Hall: Studna osamění, třídílná rozhlasová adaptace románu. Překlad: Vladimír Vendyš, dramatizace: Petra Ušelová, dramaturgie: Jana Paterová, hudba: Michal Rataj, režie: Markéta Jahodová.[10]
- 2007 Daniela Fischerová: Cesta k pólu, příběh o hledání smyslu života na samém jeho konci. Hudba: Marko Ivanovič, dramaturgie: Martin Velíšek, režie: Hana Kofránková. Hrají: Jiřina Jirásková, Josef Somr, Viola Zinková, Bořivoj Navrátil, Vilma Cibulková, Zdeněk Hess, Miriam Kantorková, Hana Brothánková a Jan Polívka.[11]
- 2012 Astrid Saalbachová: Pieta, Monodrama. Dramaturgie: Klára Novotná, režie: Lída Engelová.[12]
Audioknihy, výběr
Zdroj audioteka.com[13]
- Faith Hoganová: Dámský klub půlnočního plavání, čte Vilma Cibulková
- Robert Bryndza: Tíživé ticho, čte Vilma Cibulková
- Maye Musk: Když má žena plán, čte Vilma Cibulková
- Karen Blixenová: Vzpomínky na Afriku, čte Vilma Cibulková
- Karin Lednická: Šikmý kostel, čte Vilma Cibulková
- Markus Zusak: Zlodějka knih, čte Vilma Cibulková
- Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch, čte Vilma Cibulková
- Erin Litteken: Herbář vzpomínek, čtou Vilma Cibulková a Klára Sedláčková Oltová
- Alena Mornštajnová: Listopád, čtou Veronika Khek Kubařová, Eva Elsnerová, Vilma Cibulková
- Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti 1 – 10, Vilma Cibulková a Jan Šťastný
- Betty MacDonaldová: Co život dal a vzal, čtou Martina Hudečková, Vilma Cibulková, Taťjana Medvecká
Televize
Odkazy
Reference
- ↑ První partner umřel, druhý nadělal dluhy a třetí od ní utekl. Teď si známá herečka našla chlapa ze slavné rodiny. Dokáže se s její minulostí vyrovnat?. www.krajskelisty.cz [online]. [cit. 2024-04-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Vilma Cibulková. ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-04-15]. Dostupné online.
- ↑ Vilma Cibulková v databázi Archivu Národního divadla
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ Ve filmu svou lásku podpořila, v reálném životě ale Vilma Cibulková od těžce nemocného partnera utekla. www.super.cz [online]. 2024-02-07 [cit. 2024-04-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Muži Vilmy Cibulkové: Randila s Karlem Heřmánkem i exmanželem Terezy Kostkové. Dcera propadla drogám. Prima Ženy [online]. [cit. 2024-04-15]. Dostupné online.
- ↑ KOVAČEVIČ, Vedran. Samotou netrpím, říká poprvé o rozvodu s Etzlerem Vilma Cibulková. iDNES.cz [online]. 2013-08-05 [cit. 2024-04-15]. Dostupné online.
- ↑ Cibulková vyvedla dceru Šimonu: Dostala se z drog a změnila se k nepoznání. Blesk.cz [online]. [cit. 2024-04-15]. Dostupné online.
- ↑ Problémový život Vilmy Cibulkové (61): Pokus o sebevraždu, potrat, alkohol, nevěry a dcera závislá na drogách!. Blesk.cz [online]. 2023-03-27 [cit. 2024-04-15]. Dostupné online.
- ↑ NOVOTNÁ, Klára. Radclyffe Hallová: Studna osamění. Vltava [online]. Český rozhlas, 2020-04-19 [cit. 2020-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Daniela Fischerová: Cesta k pólu [online]. Český rozhlas, 2017-10-01 [cit. 2017-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-02.
- ↑ Astrid Saalbachová: Pieta. Někdy člověk musí spadnout na dno, aby se zase odrazil [online]. Praha: Radioservis, 2. 3. 2021 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Vilma Cibulková. Audioteka.cz [online]. [cit. 2024-04-15]. Dostupné online.
Literatura
Externí odkazy
Český lev za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli | | |
|
|