Viktor rytíř Pokorný
Erb rodu Pokorných
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní podmaršál (1895), generálmajor (1893)
Narození	1. února 1843 Opava
Úmrtí	28. října 1908 (ve věku 65 let) Vídeň
Místo pohřbení	Hietzinský hřbitov
Příbuzní	Heřman Pokorny (sourozenec)
Profese	důstojník
Ocenění	Řád železné koruny 3. třídy (1866)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor rytíř Pokorny (německy Victor Ritter von Pokorny) (1. února 1843 Opava – 28. října 1908 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1862 a vyznamenal se v prusko-rakouské válce (1866). Jako štábní důstojník poté vystřídal službu u různých posádek v monarchii, mimo jiné působil v Brně. Řadu let strávil v Prešpurku, kde byl nakonec velitelem divize pěchoty. V roce 1895 dosáhl hodnosti polního podmaršála.

Byl třetím a nejmladším synem státního úředníka a krajského prezidenta v Žatci Heřmana Pokorného (1798–1873) povýšeného v roce 1859 do šlechtického stavu.^[1] Narodil se v Opavě, kde tehdy jeho otec působil jako krajský komisař, podle otcova služebního zařazení pak dětství strávil v Hranicích, Těšíně, Vídni a Olomouci. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1862 jako podporučík k 5. husarskému pluku.^[2] Vyznamenal se v prusko-rakouské válce (1866) a v roce 1867 byl již nadporučíkem u 5. husarského pluku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a byl přidělen ke sboru důstojníků generálního štábu, zároveň nadále sloužil u 5. husarského pluku, kde byl v roce 1872 povýšen na rytmistra.^[3] Jako major (1879) se stal šéfem štábu pěší divize v Komárně.^[4]

Jako štábní důstojník dále postupoval v hodnostech (podplukovník 1883, plukovník 1886) a byl mimo jiné šéfem štábu 10. armádního sboru v Brně.^[5][6] V roce 1893 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 27. pěší brigády v Prešpurku.^[7]Nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1895) a v letech 1895–1897 byl velitelem 14. pěší divize v Prešpurku.^[8] V Prešpurku působil několik let pod velením arcivévody Bedřicha a díky tomu získal několik vyznamenání od zahraničních návštěv. K datu 1. července 1897 byl ze zdravotních důvodů penzionován.^[9] Poté žil v soukromí ve Vídni. Ve věku 65 let spáchal sebevraždu, pohřben je na hřbitově v Hietzingu.

Od roku 1859 užíval spolu s otcem a staršími bratry prostý šlechtický stav. Za zásluhy ve válce v roce 1866 získal Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací^[10] a díky tomu byl v roce 1872 obdržel šlechtický titul rytíře. Dále byl rytířem Leopoldova řádu a držitelem Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací. Několik vyznamenání získal také v zahraničí, byl nositelem francouzské Čestné legie, saského Albrechtova řádu II. třídy a saského Domácího řádu.^[11]

V roce 1870 se v Brně oženil s Eugenií Schlemleinovou (1849–1926), dcerou moravského zemského advokáta Eugena Schlemleina. Z manželství se narodily tři děti, dvě dcery a syn Viktor (1871–1872), který zemřel v dětství.

V armádě sloužili také Viktorovi starší bratři, nejstarší Heřman (1839–1925) dosáhl hodnosti generála jezdectva a v závěru kariéry byl velitelem 6. armádního sboru v Košicích, další bratr August (1841–1890) byl podplukovníkem.

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha, 2012; s. 312–315 (heslo Pokorný) ISBN 978-80-904241-7-3