Vietnamská filozofie byla ovlivněna množstvím náboženských a filozofických systémů.

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Dějiny filozofického myšlení ve Vietnamu sahají do dávné minulosti.

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Ve Vietnamu v předvečer vpádu francouzských kolonizátorů (1858) stále vládly feudální výrobní vztahy, v jejichž lůně se však již utvářely předpoklady pro vznik a rozvoj kapitalistických vztahů. Vládnoucí ideologií ve vietnamské společnosti byl konfucianismus.^[1]

Přeměna Vietnamu v kolonii rozštěpila třídu feudálů. Z feudálních kruhů se vydělila vlastenecky naladěná část, která se pokusila klást odpor agresorům, což způsobilo vznik protikolonialistického hnutí Cần Vương. Jeho vůdcove a ideologové si nekladli za cíl dát tomuto hnutí buržoazně demokratický směr a hájily staré feudální pořádky. Teprve od počátku 20. století se ve Vietnamu začala utvářet buržoazní ideologie, jejímž nositelem byla vlastenecká část staré inteligence — „si-phu“. V těchto letech vane do starého, zaostalého Vietnamu nový duch — především názory francouzských osvícenců 18. století o svobodě, rovnosti a bratrství, které se nápadně lišily od koloniální politiky francouzské správy. Z Japonska sem pronikají názory „období Meidži“, z Číny ideologie reformátorských směrů a nakonec Sunjatsenovo učení o demokratické republice. Rozšíření buržoazně demokratických názorů značně zesílilo pod vlivem Ruské revoluce 1905 a čínské revoluce, která následovala v r. 1911. V letech 1905–1908 se ve Vietnamu formují dva buržoazní ideologické směry: reformistický a revolučně demokratický. Ideologové prvého směru hlásali názory francouzských osvícenců 18. století — Voltaira, Montesquieua a Rousseaua a stáli na pozicích protifeudálního a protiabsolutistického boje. V čele tohoto směru stál veřejný činitel a publicista Phan Châu Trinh. Základní obsah tohoto směru tvořily reformátorské názory a myšlenky „sociálního obrození“, jejichž pramenem bylo Japonsko a Čína. Druhý směr byl zastoupen přívrženci ozbrojeného boje, kteří vystupovali s heslem “krev za krev”. Tento směr měl výrazný protikoloniální charakter. Jeho nejvýznamnějším představitelem byl vietnamský vlastenec, veřejný činitel — demokrat Phan Bội Châu.^[2]

v češtině

• MCHITARJAN, S. A.; JAN, Chin-šun, 1963. Vietnam. In: DYNNIK, Michail; JOVČUK, M. T.; MITIN, M. B. Dějiny filosofie. 1. vyd. Praha: SNPL. Svazek 5. Kapitola dvacátá čtvrtá „Filosofické a sociologické myšlení v Koreji a ve Vietnamu koncem XIX. a počátkem XX. století, s. 724–727.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.