Victor Ehikhamenor

Victor Ehikhamenor
Victor Ehikhamenor (30. března 2016)
Victor Ehikhamenor (30. března 2016)
Narození1970 (54–55 let)
Edo
Alma materMarylandská univerzita
Povolánífotograf a spisovatel
Webová stránkawww.victorehi.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Victor Ehikhamenor (* 1970, Udomi-Uwessan, stát Edo, Nigérie) je nigerijský vizuální umělec, spisovatel a fotograf známý svými rozsáhlými díly, které se zabývají mnohonárodním kulturním dědictvím a postkoloniální socioekonomikou současného černošského života. V roce 2017 byl vybrán (spolu s dalšími dvěma umělci), aby reprezentoval Nigérii na Bienále v Benátkách, poprvé, kdy byla Nigérie zastoupena na události.[1] Jeho práce byla popsána jako „symbol odporu“ vůči kolonialismu.[2]

Životopis

Ehikhamenor se narodil v Udomi-Uwessanu, státu Edo, Nigérii, části starověkého Beninského království, známého svou historickou tradicí odlévání bronzu. Vzdělání získal v Nigérii a ve Spojených státech. V roce 2008 se vrátil ze Spojených států, aby pracoval v Lagosu.

Jeho babička byla tkadlena látek, strýc fotograf, dědeček z matčiny strany kovář a matka místní umělkyně.[3]

Umění a psaní

Jeho tvorba je silně ovlivněna prací vesničanů, zejména jeho babičky.[3] Tuto tradiční výchovu považuje za základní princip své inspirace; od babiček, které na svém malém tkalcovském stavu tkaly látky s místně barvenými nitěmi, přes pozorování pečlivé malby/zdobení jeho matky hlínou a uhelnými pigmenty až po pozorování jiných vesničanů, kteří si dělali značky na starodávných zdech svatyní a oltářů.[4][5][6] To je trvalý rys jeho práce, která je abstraktní, symbolická a politicky motivovaná; ovlivněna dualitou afrického tradičního náboženství a zachycením západních přesvědčení, vzpomínek a nostalgie.

Ehikhamenor uspořádal řadu samostatných uměleckých výstav po celém světě. V roce 2016 byl jedním z 11 nigerijských umělců pozvaných, aby se připojili ke třiadvaceti indonéským umělcům na velké výstavě na Bienále. V Národním muzeu Jogja ukázal instalaci s názvem „Bohatství národů“.[3] Ehikhamenor byl pozván do Art Dubai v březnu 2018.[7] V červenci 2018 byl také jedním z nigerijských umělců vybraných k setkání a vystavení děl pro hostujícího francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.[8] Výstava pořádaná ART X Lagos se konala ve svatyni Afrika, nočním klubu Femi Kuti. Jeho práce byly také vystaveny na samostatných a skupinových výstavách v muzeích a galeriích po celém světě, včetně Tyburn Gallery (Londýn), Rele Gallery (Lagos, Nigérie), Jennings Gallery (Washington, DC), 5. Meditationa Biennale (Poznaň, Polsko), 12. bienále Dak'art (Dakar, Senegal), Bienále Jogja XIII (Yogyakarta, Indonésie).

Umění a fotografie autora byly použity pro úvodníky i pro přebaly knih od autorů, jako jsou například Chimamanda Ngozi Adichieová, Helon Habila, Toni Kan, Chude Jideonwo a Chika Unigwe. Byly také ilustrovány na látkách a vystaveny na mezinárodních módních přehlídkách.[9]

Jeho debutová básnická sbírka Sordid Rituals vyšla v roce 2002. Jeho druhá kniha, Excuse Me! (Omluvte mě!, 2012), satirický kreativní non-fiction pohled na život Afričanů doma i v zahraničí, je doporučeným textem na dvou nigerijských univerzitách.[10]

Publikoval četné beletrie a kritické eseje s akademickými časopisy, mainstreamovými časopisy a novinami z celého světa, včetně The New York Times, CNN Online, Washington Post, Farafina, AGNI Magazine a Wasafiri. Jeho povídka „The Supreme Command“ získala v roce 2003 cenu Asociace vysílatelů Commonwealthu.

Jednou byl popsán jako „nesporně jeden z nejinovativnějších současných umělců Afriky“[3] a jeden ze „42 afrických inovátorů, které je třeba sledovat“.[11]

Komentáře k dílu Damiena Hirsta

Památník Victora Ehikhamenora „Still Standing“ vystavený v katedrále svatého Pavla v únoru 2022. Zobrazuje Oba z Beninu stojící vedle pomníku admirála Rawsona, který vedl trestnou výpravu do království Benin v roce 1897.

Dne 8. května 2017, během účasti na Benátském bienále, Ehikhamenor poprvé upozornil na to, co popisuje Damien Hirst jako kulturní přivlastnění nigerijského umění Yoruba.[12] Výstava britského umělce nazvaná Treasures From the Wreck of the Unbelievable představovala různé sochy, které měly být vnímány jako trosky zachráněné z vraku lodi. Ale jedním z vystavených artefaktů byla kopie „Ori Olokun“, slavného bronzového umění Ife ze 14. století, nyní popisovaného jako „Zlaté hlavy“.

Jeho série vynesla toto téma do popředí v místních i mezinárodních médiích.[13][14]

Angels and Muse

V únoru 2018 Ehikhamenor otevřel Angels and Muse (Andělé a múza), popsaný jako „multimodální co-workingový prostor v Lagosu zahalený nástěnnými malbami, vitrážemi a krásným osvětlením, což přináší ohromující vizuální a pohlcující zážitek“.[15] Prostor, který se také používá pro rezidenční pobyty umělců, se nachází v oblasti Ikoyi ve státě Lagos a obsahuje „multidisciplinární místnost“, která se mimo jiné používá pro „workshopy, školení, čtení knih, výstavy experimentálního nebo konceptuálního umění“.[16] Projekt byl uveden v 10. epizodě seriálu Netflix Amazing Interiors v červenci 2018.[17]

Návrhy obalů knih

Ocenění a rezidence

  • 2015: Casa Zia Lina, Elba Itálie
  • 2016: Nirox Foundation Residency, Johannesburg, Jihoafrická republika
  • 2016: Greatmore Residency, Cape Town, Jihoafrická republika
  • 2016: Rockefeller Foundation Bellagio Fellow, Italy[18]
  • 2018: Civitella Ranieri Fellow, Italy
  • 2018: Art Dubai Residency[19]
  • 2020: National Artist in Residence, Neon Museum, Las Vegas

Výstavy

Samostatné výstavy

  • 2000: Spirits In Dialogue The Brazilian-American Cultural Institute Gallery, Washington, D.C.
  • 2000: Beyond The Surface Utopia Art/Grill, Washington, D.C.
  • 2001: Discovering the gods Monroe Gallery, Arts Club of Washington, Washington, D.C.
  • 2004: Songs and Stories: Moonlight Delight Utopia Gallery, Washington, D.C.
  • 2005: Talking Walls BB&T Bank, NW Washington, D.C.
  • 2005: Divine Intervention Howard University A J Blackburn Center Gallery, Washington, D.C.
  • 2005: Body Language Utopia Art/Grill, Washington, D.C.
  • 2006: Beyond The River Grenada Embassy, Washington, D.C.
  • 2007: Labyrinth of Memories Didi Museum, Lagos, Nigeria.
  • 2007: Rocks & Roses Victoria Crown Plaza, Lagos, Nigeria.
  • 2008: Invasion of Privacy Jennings Gallery, Washington, D.C
  • 2009: Mirrors and Mirages Terra Kulture Gallery, Lagos, Nigeria
  • 2010: Roforofo Fight: Painting to Fela's Music Bloom Gallery, Lagos Nigeria
  • 2011: Artist Experience Whitespace, Ikoyi Lagos
  • 2011: Entrances & Exits: In search of not forgetting, CCA, Lagos Nigeria
  • 2012: "Crossing the Line" Bloom Gallery, Lagos
  • 2013: Amusing The Muse Temple Muse, Lagos
  • 2014: In The Lion's Lair: Photographing Wole Soyinka Ake Arts and Books Festival, Abeokuta, Nigeria.[20]
  • 2014: Chronicles Of The Enchanted World Gallery of African Art, London
  • 2015: Paperwork: Works on paper Constant Capital Gallery, Lagos
  • 2016 1:54 Contemporary African Art Fair[21]
  • 2017 In the Kingdom of this World, Tyburn Gallery, London[22][23]
  • 2019: Daydream Esoterica Rele Gallery, Lagos
  • 2021: "Facebook HQ Open Art" in Dubai UAE.
  • 2021: “Do This In Memory of Us” Lehman Maupin gallery, New York[24]
  • 2021: The Royal Academy Summer Show curated by Yinka Shonibare[25]
  • 2022: "Still Standing" at St. Paul's Cathedral, London, England.[26][27][28]

Skupinové výstavy

  • 2008: Black Creativity Museum of Science and Industry, Chicago, IL, USA
  • 2014: ARENA Center of Contemporary Art, Torun, Polsko
  • 2015: Displacement Fiction and drawings in collaboration with Toby Zielony for German Pavilion, 56. Venice Biennale, Itálie
  • 2015: Biennale Jogja XIII, Equator #3 2015, Indonésie
  • 2016: A Place In Time Nirox Foundation Sculpture Park in collaboration with Yorkshire Sculpture Park, Johannesburg, Jihoafrická republika
  • 2016: Dakart Biennale Curated by Simon Njami[29]
  • 2017 A Biography of the Forgotten, Nigerian Pavilion, 57th Venice Biennale, Venice, Italy with Peju Alatise and Qudus Onikeku[30][31]
  • 2018: 2018 ReSignifications: The Black Mediterranean[32]
  • 2018: International Contemporary Art Exhibition; Arménie
  • 2020: Tomorrow there will be more of us, Stellenbosch Triennale, Stellenbosch, Jihoafrická republika
  • 2021: "Looted History" MUSEUM AM ROTHENBAUM, Hamburk, Německo.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Victor Ehikhamenor na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Meet Peju Alatise, Qudus Onikeku & Victor Ehikhamenor – Artists at Nigeria's Debut at the 57th Venice Biennale. BellaNaija. Dostupné online [cit. 2017-04-24]. (anglicky) 
  2. ↑ 125 Years After the Benin Bronzes Were Looted, Artist Victor Ehikhamenor Has Installed a Symbol of Resistance at St. Paul's [online]. 2022-02-17 [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d "Victor Ehikhamenor: The Innovative Maverick of Contemporary African Art", Ventures Africa, 11 May 2016.
  4. ↑ "Musing with Victor Ehikhamenor" Archivováno 6. 6. 2022 na Wayback Machine. Nigerianstalk/Kola Tubosun. June 2013.
  5. ↑ "The ‘Natural' Artist: Amatoritsero Ede in conversation with Victor Ehikhamenor" MTLS. September 2014.
  6. ↑ "Victor Ehikhamenor: Shaped by memory and tribal tradition" Financial Times. March 27, 2015
  7. ↑ Three Nigerian artists, 47 countries for Art Dubai 2018. guardian.ng. Dostupné online [cit. 2018-07-16]. (anglicky) 
  8. ↑ ART X Lagos exhibits contemporary Nigerian art for President Macron - Vanguard News. Vanguard News. 2018-07-12. Dostupné online [cit. 2018-07-16]. (anglicky) 
  9. ↑ The Art of Victor Ehikhamenor, Discovered Through Fashion [online]. 25 February 2015. Dostupné online. 
  10. ↑ Victor Ehikhamenor [online]. [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ "42 African Innovators to Watch" Archivováno 12. 10. 2018 na Wayback Machine., Ventures Africa, 11 May 2016.
  12. ↑ Nigerians Express Outrage as British Artist, Damien Hirst, Copies Ife Sculpture Without Giving Credit. THISDAYLIVE. 2017-05-10. Dostupné online [cit. 2017-05-10]. (anglicky) 
  13. ↑ 5 Reasons It's Important That Victor Ehikhamenor is Calling Out Damien Hirst's Plagiarism. Brittle Paper. 2017-05-29. Dostupné online [cit. 2018-07-16]. (anglicky) 
  14. ↑ Victor Ehikhamenor's Latest Work Explores Controversy Through the Lens of Bini Spirituality. OkayAfrica. 2018-02-06. Dostupné online [cit. 2018-07-16]. (anglicky) 
  15. ↑ Angels and Muse | Artsy Co-working Space Opens in Lagos. Brittle Paper. 2018-02-20. Dostupné online [cit. 2018-07-24]. (anglicky) 
  16. ↑ Ehikhamenor opens artist residency, Angels and Muse. guardian.ng. Dostupné online [cit. 2018-07-24]. (anglicky) 
  17. ↑ Amazing Interiors | Netflix Official Site [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. 
  18. ↑ "Announcing Bellagio Center Residency Award Winners", Africa Center. 11 May 2016.
  19. ↑ Three Nigerian artists, 47 countries for Art Dubai 2018. guardian.ng. Dostupné online [cit. 2018-07-16]. (anglicky) 
  20. ↑ THE FESTIVAL [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Victor Ehikhamenor at 1:54 Contemporary African Art Fair London 2016 [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. 
  22. ↑ In the Kingdom of this World [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ The Work of Time: Victor Ehikhamenor's In the Kingdom of This World by Emmanuel Iduma - BOMB Magazine [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. 
  24. ↑ Nigerian Gallery Retro Africa Stages Seasonal Exhibition at Lehmann Maupin - - News - Lehmann Maupin [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ 'This has never been so much fun!': Royal Academy Summer Exhibition review [online]. 2021-09-16 [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ The Nigerian artwork challenging British history in St Paul's. BBC News. 2022-02-20. Dostupné online [cit. 2022-05-07]. (anglicky) 
  27. ↑ ODUAH, Henry. Victor Ehikhamenor's new work 'Still Standing' on show at London cathedral [online]. 2022-02-17 [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ ARTDEPENDENCE. ArtDependence | Victor Ehikhamenor's Installation Work 'Still Standing' at St Paul's Cathedral in London [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Biennial of Contemporary African Art, Dak'Art 2018, underway in Senegal - The Nerve Africa. The Nerve Africa. 2018-05-04. Dostupné online [cit. 2018-07-24]. (anglicky) 
  30. ↑ Victor Ehikhamenor on the first Nigerian Pavilion at Venice Biennale and Damien Hirst's cultural appropriation. GRIOT. Dostupné online [cit. 2018-07-24]. (anglicky) 
  31. ↑ IDOWU, Torera. First ever Nigerian Pavilion opens at the Venice Biennale. CNN. Dostupné online [cit. 2018-07-24]. 
  32. ↑ ReSignifications: The Black Mediterranean. tisch.nyu.edu. Dostupné online [cit. 2018-07-24]. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy