Veronika Forejtová (* 23. ledna 1942, Ústí nad Labem) je česká herečka a dabérka. Působí v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a jejím manželem byl herec Zdeněk Forejt.
Život a kariéra
Narodila v Ústí nad Labem a od šesti let se věnovala baletu. Chodívala do baletního studia místního divadla, které vedl tehdejší šéf baletu Robert Judl. I přesto, že ji v šestnácti letech doporučil, aby kvůli jejímu nevhodnému typu těla pro balet dělala něco jiného, rozhodla se v tančení dále pokračovat a roku 1960 nastoupila do Horáckého divadla v Jihlavě jako tanečnice. I když po maturitě na gymnáziu začala studovat dějiny umění na Univerzitě Karlovy, rozhodla se studium předčasně ukončit a vrátit se zpět k divadlu. Během toho, co kvůli úrazu přestala s tančením, hledal v tu chvíli Čestmír Kovář, ředitel divadla v Klatovech, mladé herečky. V tomto divadle byla v angažmá od roku 1961 a právě zde se seznámila se svým budoucím manželem Zdeňkem Forejtem.[1][2][3]
Společně se Zdeňkem Forejtem byli následně v angažmá v různých divadel vždy spolu. Po ukončení provozu Západočeského divadla v Klatovech odešli do Těšínského divadla. Kvůli těhotenství ale načas přestala s účinkování v divadlech a až po čtyřech letech se vrátila zpět k herectvím, a to v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech. Poté byli angažování opět v Těšínském divadle a Horáckém divadle v Jihlavě a nakonec Slezském divadle Opava. Než se v roce 1991 stala členkou činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, byla v krátkém angažmá v Divadle Petra Bezruče v témže městě. [3][4][5]
Během působení v činohře NDM ztvárnila více než sto padesát rolí. Byly to například Claire Zachanassisová v Návštěvě staré dámy, slečna Schneiderová v Cabaretu, Paní Cowperová v Habaďúře, Žaneta Sommerová v DONAHA! (Hole dupy), Babička, jeho matka v Odcházení, Poncia v inscenaci Dům Bernardy Alby, nebo role Gertrudy v Hamletovi. [6][7]
S herectvím a angažmem v Národním divadle moravskoslezském se rozloučila v roce 2016 v podobě monografie Byla vždycky svá, kterou napsala Alena Miková. V divadle už jen externě hostuje.[8]
Byla dvakrát nominována na Cenu Thálie. Nejprve za rok 1994 za roli Rosemary Sydneyové v inscenaci Piknik a podruhé byla v širší nominaci za Paní Smrti v Taboriho hře Můj boj (Mein Kampf).[3] Cenu Thálii obdržela až v roce 2022, a to za celoživotní mistrovství v oboru činohra.[9]
Filmografie
Odkazy
Reference
- ↑ Herečka Veronika Forejtová převezme Cenu Thálie za celoživotní mistrovství a říká: Neumím si stěžovat. ostravan.cz [online]. [cit. 2023-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Ostravské publikum je svérázné a upřímné, říká herečka Veronika Forejtová. iDnes.cz [online]. [cit. 2023-08-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c VERONIKA FOREJTOVÁ [online]. [cit. 2023-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Ostravské stopy: V Ostravě se mi dobře dýchá, směje se Veronika Forejtová. iDnes.cz [online]. [cit. 2023-08-13]. Dostupné online.
- ↑ A tak se člověk vrací na kruhy své, říká o své divadelní pouti Veronika Forejtová. rozhlas.cz [online]. [cit. 2023-08-13]. Dostupné online.
- ↑ VERONIKA FOREJTOVÁ - ŽIVOTOPIS. NDM [online]. [cit. 2023-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Veronika Forejtová. Ostravský divadelní archiv [online]. [cit. 2023-08-13]. Dostupné online.
- ↑ S herectvím končím, říká Veronika Forejtová, která vydává knihu vzpomínek. ostravan.cz [online]. [cit. 2023-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Cenu Thálie má Saša Rašilov, Bolek Polívka i František Němec. iDnes.cz [online]. [cit. 2023-08-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
