Velké Meziříčí (zámek)

Zámek Velké Meziříčí
Hlavní budova
Hlavní budova
Účel stavby

obrana města, porodnice,
nyní Muzeum Velké Meziříčí

Základní informace
Slohnovogotika
Výstavba13. století
Přestavba1578
Materiálkámen
Stavebníkpáni z Lomnice
Další majiteléBerkové z Dubé, Pernštejnové, Kounicové, Ugartové, Lichtenštejnové, Lobkovicové, Harrachové
Současný majitelPodstatzští-Lichtenstein
Poloha
AdresaVelké Meziříčí, ČeskoČesko Česko
UliceZámecké schody
Souřadnice49°21′28,08″ s. š., 16°0′45″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky18288/7-4543 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Velké Meziříčí vznikl z původního hradu z poloviny 13. století. Po přestavbě na renesanční zámek získal svou současnou podobu ve stylu novogotiky koncem 19. století. Zámek je soukromým majetkem, část jeho prostorů využívá Muzeum Velké Meziříčí, v letech 1952–1976 zde fungovala i porodnice. Rozsáhlý areál včetně hradeb a parku je na seznamu kulturních památek zapsán od roku 1958.

Historie

Zmínky o hradě z let 1113 a 1197 jsou pozdějšími falzifikáty, stejně tak sporná je zmínka o Meziříčí k roku 1236. Dle stavebně historického a dendrochronologického výzkumu je však zřejmé, že již kolem roku 1250 pozdně románský hrad stál a v šedesátých letech 13. století byl stavebně upravován (viz sál s gotickými freskami),[1] zřejmě Vznatou z Meziříčí erbu křídla z rodu Tasovců, zmiňovaném v roce 1281.[2] Přímá zpráva o hradu pochází až z roku 1377, kdy jej stále vlastnili páni z Meziříčí, rodová větev pánů z Lomnice[3]. Na přelomu 14. a 15. získal zdejší panství Lacek z Kravař, za nějž došlo k přestavbě hradu, poté krátce patřil pánům z Pernštejna (1528–1552) a meziříčský hrad tak byl rodištěm významného člena rodu Vratislava z Pernštejna. Následně patřil opět pánům Meziříčským z Lomnice. Dokončení renesančního zámku je datováno rokem 1578 za Aleny Meziříčské z Lomnice (1540–1610). Za Berků z Dubé počátkem 17. století patřilo Meziříčí k největším územním celkům na Vysočině a jenom inventář zámku byl odhadován na 40 000 zlatých. Po krátké epizodě ve vlastnictví Kouniců se Meziříčí stalo sídlem císařského generála Petra z Ugarte (1676). Za vlády Ugartů došlo k velkém požáru města a následné přestavbě zámku v barokním slohu za účasti architekta Václava Špačka (1733)[4].

Poslední prodej panství proběhl v roce 1735, od té doby na další majitele přecházel jen dědictvím. Finanční problémy Ugartů a jejich přesídlení na Znojemsko vedly k prodeji meziříčského panství v roce 1735 vévodovi Leopoldu Šlesvicko-Holštýnskému. Po jeho úmrtí přešlo Meziříčí přes ženské potomstvo na rod Lichtenštejnů a později Lobkoviců. Leopoldina Lobkowiczová, rozená Lichtenštejnová, nechala v nedalekém Netíně postavit rodovou hrobku, její syn c. k. polní zbrojmistr Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908) podnikl pseudogotické úpravy zámku a dal tak celému areálu současnou podobu. Po jeho smrti zdědila Meziříčí sestra Anna, provdaná Harrachová. Hrabě František Harrach (1870–1937) v rámci vojenských manévrů v roce 1909 hostil na zámku arcivévodu Františka Ferdinanda a později byl jeho pobočníkem. V souvislosti s touto návštěvou byl zámek elektrifikován. Velkostatek Velké Meziříčí stále patřil k největším soukromým majetkům na Vysočině, jeho rozloha počátkem 20. století byla 6 500 hektarů půdy[5].

Po smrti Františka Harracha zdědila zámek jeho dcera Josefína, provdaná Podstatzká-Lichtenstein (1905–2000). Přihlásila se k české národnosti, takže zámek jí byl zkonfiskován až po roce 1948 a v restitučním řízení jej v roce 1995 získala zpět. Od roku 2000 zámek vlastnili její synové František Karel a Jan Nepomuk a dcera Marie. František Karel Podstatzký-Lichtenstein zemřel v roce 2016 bez potomstva, Marie Podstatzká-Lichtensteinová v roce 2021 také bezdětná. Zámek nyní spravuje jejich bratr Jan Nepomuk (* 1937) se svými syny. Zasloužil se o náročnou obnovu celého zámku a odkrytí i restaurování významných raně gotických fresek v hradním sále s Legendou sv. Markéty a torzem rytířského klání pána z Meziříčí ze 13. století.[6]

Sousední zámeckou novogotickou kapli Neposkvrněného početí Panny Marie, dokončenou za hraběte Harracha a roku 1911 vysvěcenou biskupem brněnským Pavlem hrabětem Huynem, dne 13. července 2024 znovu požehnal s novým oltářem sv. Markéty Antiochijské brněnský biskup Pavel Konzbul.[7]

Přehled majitelů

Galerie

  • Východní křídlo zámku od řeky Oslavy
    Východní křídlo zámku od řeky Oslavy
  • Brána do zámku
    Brána do zámku
  • Zámecká zahrada
    Zámecká zahrada
  • Erb rodiny Podstatzkých-Lichtenstein
    Erb rodiny Podstatzkých-Lichtenstein
  • Budovy předzámčí
    Budovy předzámčí
  • Vstupní brána do areálu zámku
    Vstupní brána do areálu zámku
  • Zahradní průčelí zámku
    Zahradní průčelí zámku
  • Nádvoří zámku s hospodářskými budovami
    Nádvoří zámku s hospodářskými budovami
  • Hradby a opevnění pod západním křídlem zámku
    Hradby a opevnění pod západním křídlem zámku
  • Nádvoří zámku
    Nádvoří zámku

Odkazy

Reference

  1. ↑ Fresky :: Muzeum Velké Meziříčí. www.muzeumvm.cz [online]. 2023-04-26 [cit. 2024-09-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-09-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ HARTMAN, Tomáš: Zámek a Muzeum Velké Meziříčí; Velké Meziříčí, 2009
  4. ↑ MACEK, Petr: Barokní architekt Václav Špaček (1689–1751); disertační práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; Praha, 2007
  5. ↑ Ottův slovník naučný, díl XVII., str. 242 ISBN 80-7185-057-8
  6. ↑ Fresky :: Muzeum Velké Meziříčí. www.muzeumvm.cz [online]. 2023-04-26 [cit. 2024-07-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ XART.CZ; STRNADOVÁ, Martina. Zámeckou kapli požehnal biskup. Velkomeziříčsko [online]. [cit. 2024-07-20]. Dostupné online. 

Literatura

  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava; Praha, 1981
  • KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 8. díl; Praha, 2012 ISBN 978-80-7277-410-4

Související články

Externí odkazy