Veleslavín
Veleslavín (německy Weleslawin) je dříve samostatná vesnice, dnes městská čtvrť a katastrální území v městské části Praha 6, mezi ulicemi Evropskou, Kladenskou, Pod Petřinami a Na okraji. Veleslavín sousedí na severu s Vokovicemi, na východě se Střešovicemi, na jihu s Břevnovem a na západě s Libocí, kde jeho hraniční území tvoří Libocký rybník a upravená studánka s pitnou vodou Veleslavínka.
Historie
Pravěké keltské osídlení pochází z doby laténské; na pozemku zdejší cihelny bylo koncem 19. století objeveno pohřebiště s cennými nálezy včetně šperků[3].
Vznik středověké vsi Veleslavín spadá patrně do 10. až 11. století. První zmínka je v zakládací listině břevnovského kláštera z roku 993. Do roku 1420 náležel břevnovskému klášteru, pak byl zabaven Pražany a přešel do majetku měšťanů Starého Města. Část osady byla později postoupena statkům nejvyššího purkrabství a část navrácena břevnovskému klášteru. Ves neměla vlastní kostel, byla přifařena k Liboci, dochovala se kaple – zvonička. V 16. století měla ves již 14 dvorů. Jeden ze dvorů náležel Štěpánovi Adamovi z Veleslavína, otci tiskaře Daniela Adama z Veleslavína; jiný zdejší dvůr vlastnil Ferdinand Šlik. Územím obce podél Veleslavínské ulice od 16. století procházela štola hradního vodojemu, zčásti dosud zachovaná.
Zdejší zámeček má čp. 1 a byl postaven na místě břevnovského dvora mezi roky 1730–1750.
V roce 1922 byl Veleslavín s 1814 obyvateli a 173 domy připojen k Praze jako součást Velké Prahy – Prahy XIX. V roce 1949 se stalo k.ú. Veleslavín součástí obvodu Praha 6 (s Dejvicemi, Sedlcem, Vokovicemi a s částmi Bubenče, Hradčan, Střešovic a Liboce) a zůstalo součástí obvodu Praha 6 i při reformě v roce 1960. V roce 1990 se území stalo součástí městské části Praha 6.
Od konce 19. století do 60. let 20. století na rozhraní s novými Vokovicemi stávala malá továrna na šamotové a hliněné zboží, která zanikla v souvislosti s výstavbou Leninovy třídy a sídlištěm[4][5], zbytek části jejího areálu pak užíval Výzkumný ústav televizní techniky.
Pamětihodnosti
Doprava
Veřejná doprava
Železnice
Fotogalerie
Reference
Literatura
- PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy. Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5
Související články
Externí odkazy
Praha – hlavní město České republiky | | obvody (1–10), správní obvody (1–22), městské části (57) |
| Praha 1 | | | Praha 2 | | | Praha 3 | | | Praha 4 | | | Praha 5 | | | Praha 6 | | | Praha 7 | | | Praha 8 | | | Praha 9 |
SO Praha 9 ( Praha 9), SO Praha 14 ( Praha 14, Praha-Dolní Počernice), SO Praha 18 ( Praha 18, Praha-Čakovice), SO Praha 19 ( Praha 19, Praha-Vinoř, Praha-Satalice), SO Praha 20 ( Praha 20), SO Praha 21 ( Praha 21, Praha-Klánovice, Praha-Koloděje, Praha-Běchovice) | | Praha 10 |
SO Praha 10 ( Praha 10), SO Praha 15 ( Praha 15, Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Štěrboholy, Praha-Petrovice, Praha-Dubeč), SO Praha 22 ( Praha 22, Praha-Královice, Praha-Nedvězí, Praha-Kolovraty, Praha-Benice), část SO Praha 11 ( Praha-Křeslice) |
| | katastrální území a části obce (112) | | | Administrativní dělení Prahy • Vývoj území Prahy a jeho administrativního dělení |
|
|