Na území bylo zaznamenáno 35 druhů dřevin[5] a 190 druhů hub.[6]Pralesní charakter území dokládá velké množství vzácných a významných druhů hub a bohatá faunaměkkýšů[7]. Hnízdí zde také některé druhy silně ohrožených ptáků.
Především díky své poloze a velké členitosti terénu je rezervace hospodářsky i turisticky téměř nedotčena. Dynamika přirozené obnovy je dostatečná, a proto je hlavním cílem ochrany bezzásahovost.
Rezervace byla vyhlášena v roce 1935 a poté znovu v roce 2010.[8] Roku 1962 byl dokonce podán návrh k rozšíření rezervace, ale nikdy nedošlo k jeho uskutečnění.[9] Vytyčení území a ohraničení plastovými mezníky bylo provedeno v roce 2007.[9]
V minulosti bylo území často využíváno k různým výzkumům fauny, flóry, geologie i morfologie. Nejstarší stromy zde rostou již 200 let.[6] Přestože zde byl původně vysázen les pro hospodářské účely, díky velké členitosti terénu nebylo území nikdy intenzivně využíváno hospodářsky ani myslivecky.[9] Pouze při západním okraji terénně přístupnější část území byla hospodářsky využívána, porosty na nepřístupných místech byly ponechány samovolnému vývoji.
Výměra samotného území je 42,28 ha a ochranné pásmo zabírá dalších 19,18 ha.[1]Jižní hranici tvoří zemědělské pozemky využívané jako pastviny. Východní hranice prochází lesem a hluboká rokle s potokem nahrazuje hranici západní. Železniční trať severně od území vede po úpatí ze Sázavy do Stříbrné Skalice. Sklonitost svahů je kolem 50-60 %, ale na vystupujících skalkách může dosahovat 100 % i více.[5] Relativní převýšení je přibližně 170 m.[5]
Území má své mezoklima, kde převažuje severní expozice od vlhkého říčního údolí a způsobuje růst převážně podhorských a horských druhů.[6]
Přírodní poměry
Geologie
Příkré svahy suťových lesů jsou členěné hřbety s rýhami způsobenými erozní činností vody.[6] Povrch lesů je částečně hlinitý a částečně tvořený jak pohyblivými, tak i zazemněnými sutěmi.[10] Skalní výchozy typické pro suťové lesy se zde nacházejí ojediněle v nejprudších úsecích svahů.
Západním okrajem rezervace, souběžně s cestou, která vede od Stříbrné Skalice k samotě Vestec, teče potůček, který obtéká Spálený vrch z jižního úpatí západní stranou až k ústí do Sázavy u severního okraje rezervace. Před ústím se na něm nachází Samechovský vodopád.
Z obratlovců se zde nalézá řada významně chráněných druhů, z nichž nejvýznamnější je výskyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra)[6] žijícího v potoce v západní části území.[9] Ze savců je to například hrabošík podzemní (Microtus subterraneus).[6] Hnízdícími ptáky jsou lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a nepravidelně lejsek malý (Ficedula parva), který je dnes považován za silně ohrožený druh. Bylo tu prokázáno i hnízdění vážně ohroženého čápa černého (Ciconia nigra).[6]
Hospodaření
Hlavním principem ochrany je bezzásahovost.[9] Většina území rezervace je ponechána samovolnému přirozenému vývoji díky dostatečné dynamické přirozené obnově. Pouze některé okrajové části jsou ovlivněné hospodářstvím. V nich se plánuje postupně je přeměnit s využitím přirozené obnovy na stav odpovídající původní druhové skladbě a struktuře. Při obnově je potřeba podpořit zejména jedli vtroušenou v bučinách a zachovat vhodný biotopzemouna skalního.[9]
Přirozené porosty buků
Ohrožení a problémy
Opět díky morfologii terénu jsou problémy spojovány zejména s okraji rezervace. Snad kromě poškozování semenáčkůspárkatou zvěří, jež je patrné hlavně u jedle. Oba nejvýznamnější problémy souvisí s člověkem. Prvním je hrozba nelegální těžby při západním okraji rezervace. Druhým narušování území v důsledku blízkosti chatové oblasti v severovýchodní části, a to hlavně sešlapem, ukládáním kompostu a odhazováním odpadků.[9]
Habry ve vyšších polohách rezervace
Turismus
Rezervací nevede žádná naučná stezka ani se tu nenachází turistické značení. Spolu s těžkou dostupností je to důvodem malé návštěvnosti rezervace. V budoucnu je ovšem v plánu umístit sem několik informačních tabulí.[9]
Přístupové cesty
Bučina přechází v habrovou doubravu
K území vedou dvě cesty po okraji rezervace. První od Samechova je fyzicky náročná. Vede ze severozápadu od údolí Sázavy a pokračuje strmým výstupem na Spálený vrch. Druhá mírnější, táhnoucí se po hřebeni z jihu, odbočuje ze žluté turistické trasy mezi Vlkovcem a Dojetřickou hájovnou.[13]
↑ abcdeNárodní přírodní rezervace Ve Studeném [online]. Chráněná krajinná oblast Blaník [cit. 2011-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-05.
↑LOŽEK, Vojen; KUBÍKOVÁ, Jarmila; ŠPRYŇAR, Pavel. Chráněná území ČR.: Střední Čechy, Svazek 13. [s.l.]: Agentura Ochrany Prirody a Krajiny, Ekocentrum, Praha, Brno, 2005.
↑Průvodce po České a Slovenské republice [online]. Turistik.cz [cit. 2011-11-29]. Dostupné online.
