Vavřinec Slavík uváděn též jako Laurencius Slavík či Laurent Slawik, (v období mezi 27. května 1718 – 26. května 1719[1] — 26. května 1794 Litoměřice[2]) byl český římskokatolický duchovní, sídelní kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích.
Život
Katolický kněz vysvěcený před 25. rokem svého věku,[1] nejbližší spolupracovník 6. litoměřického biskupa Emanuela Arnošta Valdštejna. Postupně byl jeho sekretář, generální vikář, kanovník od roku 1763 a od roku 1775 děkan litoměřické kapituly. Jako knihovník, heraldik, historik[3] a diplomatik psal o dějinách litoměřického proboštství a sepsal i životopis biskupa Valdštejna. Blízkým spolupracovníkem mu byl oficiál konzistoře kanovník František Piller.
V úřadu generálního vikáře a kapitulního děkana vydržel až do příchodu 7. litoměřického biskupa po smrti Valdštejna. Nový biskup Ferdinand Kindermann přijel na intronizaci 10. října 1790. V katedrále ho vítal Vavřinec Slavík v latinském jazyce. Vědělo se, že nový biskup je josefinista a svobodný zednář, k čemuž měl Slavík značný odstup. Na jeho uvítání Kindermann odpověděl německy,[4] což je považováno za jeden z prvních oficiálních dokladů rostoucího národnostního napětí v Čechách.
Odkazy
Reference
Literatura
- PETERA Václav: Géniové církve a vlasti, Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze, Praha 1964.
- ŇUHLÍČEK J. a kol., Průvodce po archivních fondech III, Praha 1972, s. 71-72.
- MACEK Jaroslav: Biskupství litoměřické, Karmelitánské nakladatelství : Kostelní Vydří, 2005, ISBN 80-7192-978-6, s. 68.
- KRÁLÍKOVÁ Eva: Emanuel Arnošt z Valdštejna a jeho deníkové zápisky z léta roku 1742, in KUBEŠ Jiří: Vyšší šlechta v českých zemích v období baroka (1650-1750), Pardubice 2007.
Související články
Externí odkazy
