Jeho biskupská Milost Vasil Popovič
Biskup mukačevský
Církev	rusínská řeckokatolická
Diecéze	mukačevská
Jmenování	21. března 1837
Emeritura	19. října 1864
Osobní údaje
Datum narození	12. září 1796
Místo narození	Velyki Komjaty
Datum úmrtí	19. října 1864 (ve věku 68 let)
Místo úmrtí	Užhorod
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vasil Popovič, ukrajinsky Василь Попович, rusínsky Василий Попович, maďarsky Popovics Vazul (12. září 1796, Velyki Komjaty – 19. říjen 1864, Užhorod)^[1] byl biskup mukačevské řeckokatolické diecéze (od 21. března 1837 do 19. října 1864) a spoluzakladatel rusínského kulturního a vzdělávacího spolku svatého Basila Velikého.

Narodil se v rodině řeckokatolického kněze Georgije Popovyče (1764–1817) a Marie Lendyel. Navštěvoval základní školu a první ročník střední školy v Carei, poté studoval na střední škole v Sighetu Marmației a poslední dva roky (5. a 6. ročník) dokončil na střední škole v Užhorodu. Vzdělání si doplnil na univerzitě v Pešti, kde vystudoval filozofii a teologii a získal titul doktora filozofie (1814–1820). Dne 10. dubna 1820 v Užhorodu jej biskup Oleksij Povčij vysvětil na kněze, pak byl poslán jako pomocný kněz do Svaljavy (1820–1821) a pak do Sighetu Marmației (1821–1822), kde také působil jako sekretář místního vikariátu. V této funkci jej navštívil prešovský biskup Gregor Tarkovič, který ho požádal, aby se stal jeho sekretářem a konzitoriálním notářem. Této funkce se ujal dne 20. dubna 1822. V roce 1824 se stal členem biskupské konzistoře a od roku 1835 stal se kanovníkem Prešovské kapituly a farářem katedrálního kostela v Prešově.

Dne 16. března 1837 jmenoval král Ferdinand V. Vasila Popoviče mukačevským biskupem a papež Řehoř XVI. jej dne 25. října 1837 schválil. Biskupské svěcení proběhlo ve Lvově.

Episkopát Vasila Popovyče znamenal v diecézi začátek nové éry. Vasil Popovič usiloval o to, aby každá farnost měla školu a každý kněz a jáhen vyučoval rusínský jazyk při bohoslužbách a školách. V roce 1840 otevřel diecézní internát, kde byli zdarma chováni kněžští sirotci a pro ostatní chlapce z rolnických rodin bylo 12 stipendií. Založil fond pro podobnou dívčí internátní školu, ale tento projekt byl zpožděn kvůli revolučním událostem a byl dokončen po jeho smrti (1875). Hledal lepší pomoc pro kněžské vdovy a sirotky. V roce 1838 přijal na užhorodské biskupství mukačevské diecéze rusínského národního buditele Alexandra Duchnoviče, který pak byl v mukačevské diecézi biskupským notářem (1838–1844). Vasil Popovič prohlásil ruský (rusínský) jazyk za oficiální jazyk diecéze a tento jazyk se začal vyučovat na gymnáziích v Užhorodu, Sighetu Marmației a v Sátoraljaújhely.

V červenci 1848 otevřeně podpořil maďarské rebely,^[1] vedené Lajos Kossuthem, v boji za nezávislost. V důsledku toho se revoluce aktivně zúčastnilo 52 kněží, 121 seminaristů a 82 kněží. Za to byl (po porážce revoluce) na 13 měsíců (od 16. září 1849 do 15. října 1850) v naprosté izolaci v domácím vězení a dočasně zbaven svých funkcí.

• Sermo, quem ill., ac rev. dn. ... episcopus Munkacsiensis ... pro solemnitate canonicae suae in episcopum Munkácsiensem installationis ad dioecesis suae clerum dixit. Cassoviae (Košice), 1838

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Popovics Vazul na maďarské Wikipedii, Василий Попович na rusínské Wikipedii a Василь Попович na ukrajinské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasil Popovič na Wikimedia Commons

Předchůdce: biskup Aleksej Povčij apoštolský administrátor Ivan Čurhovič

15. biskup mukačevský Vasil Popovič 1838–1864

Nástupce: apoštolský administrátor Antal Čopej biskup Štefan Pankovič