ValčíkyFrédérica Chopina jsou krátké skladby pro sólový klavír v tradičním tříčtvrtečním taktu. Jsou ovšem určeny primárně pro koncertní hraní, čímž se liší od tradičních Vídeňských valčíků. Chopin komponoval valčíky od svých čtrnácti let až do své smrti roku 1849. Při tvorbě svých valčíků se Chopin inspiroval valčíky Franze Schuberta a Weberovým klavírním Pozváním k tanci.[1] Tyto skladby se nedrží žádné přesné formy, některé jsou krátkými tanečními miniaturami, jiné naopak dlouhé s charakterem taneční básně.[1]
Chopin napsal přibližně 25 valčíků, z nichž se zachovalo pouze 18.[1] Z těchto osmnácti publikoval za svého života pouze 8.[1] Zbývající byly vydány po autorově smrti, některé s posthumním opusovým číslem přiděleným Julianem Fontanou.
Velmi často Chopin daroval své valčíky někomu osobně do deníku a poté je nevydal (například Valčík f moll, WN 55), stejně tak nebyly vydány jeho studentské valčíky z varšavského období.[1]
Několik valčíků také nedokončil a existují pouze jako zaznamenané melodie jeho sestrou Ludwikou.
Seznam skladeb
Pořadové číslo
Tónina
Zkomponováno
Vydáno
Opusové číslo
Brown
Kobylańska
Chominski
Věnování
Poznámky
1
Es dur
1831–32
1834 (červen)
Op. 18
B.62
Laura Horsford
Grande valse brillante (Velký brilantní valčík); použito v Les Sylphides
2
As dur
1835
1838
Op. 34/1
B.94
Josefine von Thun-Hohenstein
Tyto tři valčíky byly publikovány jako Grandes valses brillantes (Velké brilantní valčíky'), ale toto označení se používá primárně pro Valčík Es dur, Op. 18