VII. sjezd Komunistické strany Číny (čínsky pchin-jinem Zhōngguó Gòngchǎndǎng dìqīcì quánguódàibiǎodàhuì, znaky zjednodušené 中国共产党第七次全国代表大会) proběhl v Jen-anu ve dnech 23. dubna – 11. června 1945. Sjezdu se zúčastnilo 544 delegátů s hlasem rozhodujícím a 208 s hlasem poradním zastupujících 1 210 000 členů Komunistické strany Číny.

Sjezd se připravoval na pozadí vítězství sovětské Rudé armády v Evropě; vedení KS Číny, v naději na vojenskou podporu Sovětského svazu, aktivně demonstrovalo svou oddanost principům proletářského internacionalismu, a utlumilo nacionalistické tendence, které se objevily v letech 1942–1944 v souvislosti s „nápravnou kampaní“ proti soupeřům Mao Ce-tunga ve vedení strany. Proto také byl z programu sjezdu vyškrtnut přednes a projednání dokladu Kchang Šenga o práci komise pro prověrku stranických i bezpartijních kádrů.

Sjezd zahájil úvodním projevem Žen Pi-š’. Členové vedení strany přednesli zprávy o koaliční vládě (Mao Ce-tung), o změnách ve stranických stanovách (Liou Šao-čchi), o vojensé situaci (Ču Te), o jednotné frontě (Čou En-laj), o politických, hospodářských a náboženských otázkách (jenanské) Zvláštní oblasti (Kao Kang), o stavu osvobozeného území ve střední Číně (Čchen I) a o vojenské situaci v severních provinciích (Pcheng Te-chuaj). Sjezd potvrdil novou politickou linii strany. Schválil politiku rozšíření sovětských oblastí a základen, posílení armády a přechod od taktiky partyzánského boje k manévrové válce. vyslovil výzvu k mobilizaci mas k rozdrcení japonských agresorů. Poukázal na nezbytnost přesunu těžiště stranické práce z venkova do měst. Ve vnitrostranických otázkách Mao Ce-tung dosáhl sebekritiky od svých dřívějších soupeřů ve vedení strany (Wang Minga a dalších členů takzvané „moskevské skupiny“) a uznání svého vůdčího postavení od členstva strany. Sjezd posoudil vztah komunistů ke Kuomintangu, USA (kde vzal v úvahu možnost otevřené invaze Američanů do Číny, analogickou s britskou okupací Řecka) a Sovětskému svazu (jedinému spojenci strany). Bezprostředním cílem nadcházející revoluce bylo určeno vytvoření novodemokratické Číny.

Sjezd přijal nové stanovy strany a zvolil 7. ústřední výbor o 44 členech a 33 kandidátech. Ústřední výbor poté zvolil třináctičlenné 7. politbyro ve složení Mao Ce-tung, Ču Te, Liou Šao-čchi, Čou En-laj, Žen Pi-š’, Čchen Jün, Kchang Šeng, Kao Kang, Pcheng Čen, Tung Pi-wu, Lin Po-čchü, Čang Wen-tchien a Pcheng Te-chuaj. K běžnému řízení strany vybral ze členů politbyra pětičlenný ústřední sekretariát (Mao Ce-tung, Ču Te, Liou Šao-čchi, Čou En-laj a Žen Pi-š’) a zvolil Mao Ce-tunga předsedou ústředního výboru.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku VII съезд КПК na ruské Wikipedii.

Komunistická strana Číny
Ideologie a politika	marxismus-leninismus • maoismus • socialismus s čínskými rysy
Ústřední orgány	sjezd • ústřední výbor • ústřední komise pro kontrolu disciplíny (tajemník) • ústřední poradní komise (1982–1992)
Ústřední výbor	orgány ÚV předseda (1945–1982) • místopředsedové (1956–1982) • generální tajemník (seznam) • stálý výbor politbyra • politbyro • sekretariát • ústřední vojenská komise (předseda) • generální sekretář aparát ÚV oddělení organizační • propagandy • jednotné fronty • mezinárodních vztahů komise duchovní civilizace • finanční a ekonomická • institucionální organizace • komplexního prohloubení reforem • kyberprostoru • národní bezpečnosti • politická a právní • zahraničních věcí další hlavní kancelář • politický výzkumný úřad • stranická škola • Žen-min ž’-pao volební období 1. • 2. • 3. • 4. • 5. • 6. • 7. • 8. • 9. • 10. • 11. • 12. • 13. • 14. • 15. • 16. • 17. • 18. • 19. • 20.
Sjezdy	I. (1921) • II. (1922) • III. (1923) • IV. (1925) • V. (1927) • VI. (1928) • VII. (1945) • VIII. (1956/58) • IX. (1969) • X. (1973) • XI. (1977) • XII. (1982) • XIII. (1987) • XIV. (1992) • XV. (1997) • XVI. (2002) • XVII. (2007) • XVIII. (2012) • XIX. (2017) • XX. (2022)