PROFILPELAJAR.COM

Věra Valentinovna Alentovová
	Věra Valentinovna Alentovová (25. dubna 2018)
Rodné jméno	Вера Валентиновна Быкова
Narození	21. února 1942 (82 let); Kotlas
Alma mater	Umělecká divadelní škola v Moskevském uměleckém divadle
Povolání	herečka a divadelní pedagožka
Manžel(ka)	Vladimir Valentinovič Meňšov
Děti	Julija Vladimirovna Meňšovová
Ocenění	Státní cena SSSR (1981); zasloužilý umělec RSFSR (1982); Státní cena RSFSR bratrů Vasiljevových (1986); národní umělec Ruské federace (1992); Řád přátelství (2001); Řád cti (2007); Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (2012); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Valentinovna Alentovová (rusky: Ве́ра Валенти́новна Але́нтова, * 21. února 1942 Kotlas, Sovětský svaz) je ruská divadelní a filmová herečka. Je nositelkou ocenění Národní umělkyně Ruska (1982), laureátkou Státní ceny SSSR (1981) a Státní ceny RSFSR bratří Vasiljevových. Proslavila se zejména hlavní rolí v oskarovém filmu Moskva slzám nevěří.

Život

Narodila se do herecké rodiny, jejími rodiči byli Valentin Michajlovič Bykov (1917–1946) a Irina Nikolajevna Alentova (1917–1988). Dostala jméno po babičce z matčiny strany, zesnulé v 28 letech. Z matčiny strany měla dva strýce. Děd, absolvent Tomské univerzity, byl lékařem, babička absolventkou Běstuževských kurzů pro ženy. Měla v příbuzenstvu i duchovní, jeden z nich byl v roce 1937 popraven zastřelením. Když měla Věra čtyři roky, zemřel jí otec, načež se s matkou přestěhovaly na Ukrajinu.

Roku 1960 začala Věra účinkovat v orském činoherním divadle, kde působila do následujícího roku.

Roku 1961 nastoupila na vysokoškolskou scénu Moskevského uměleckého akademického divadla (pod vedením Vasilije Markova). Tam v roce 1965 úspěšně absolvovala studium herectví a přesunula se do Moskevského divadla A. S. Puškina. Od r. 2009 vede s manželem Vladimirem Meňšovem ateliér režie a herectví Gerasimova kinematografického institutu.

Osobní život, rodinné poměry

Za studií v Moskvě se provdala za svého spolužáka Vladimira Meňšova. 28. července 1969 se páru narodila dcera Julia. Tehdy si Věra změnila příjmení na Alentova po své matce.

Zetěm Alentové je Igor Gordin (* 6. května 1965) – divadelní a filmový herec, nositel řádu Zasloužilý umělec ruské federace. Vnoučaty Alentové jsou Andrej Gordin (nar. 1997) a Taisija Gordina (nar. 2003).

Ocenění a vyznamenání

Státní cena SSSR (1981, za film Moskva slzám nevěří)
zvláštní cena MKF v Bruselu "Saint-Michel" za nejlepší ženský herecký výkon (1981, za film Moskva slzám nevěří)
Zasloužilá umělkyně RSFSR (1982)
Státní cena RSFSR bratří Vasiljevových (1986, za film Čas přání)
Národní umělkyně Ruska (1992) – za významné zásluhy o divadelní umění
Řád přátelství (2001)
Řád cti (2007)
Řád Za zásluhy o vlast IV. stupně (3. listopadu 2012) – za významný přínos v rozvoji domácího divadelního i filmového umění dlouholetou tvůrčí činností

Tvorba

Divadelní role

Alenčin kvítek – Alenka
Čokoládový vojáček (G. B. Shaw) - Raina
Zikovi (M. Gorkij) – Pavla
Děti slunce (M. Gorkij) – Jelena
Pisánská věž
Ferda (M. Cvětajev) – Kojná
Šťastné dny (S. Beckett) – Winnie
Kvadratura kruhu – Ludmila
Člověk a džentlmen (E. De Filippo) – Bice
Bohatství – Roberta
Žil jsem, byl jsem – Mercalská
Poslední dny – Gončarová
Nevolníci – Jevlalija
Loupežníci – Amálie
Zmařené štěstí – Reněva
Já, žena – Máša
Spodina – Vedoucí
Přízraky – Marie
Francouzská benefice – Herečka
Varšavská melodie – Helena
Kde je má milá? – Antrygina
Kabaretní krasavice – Hrdinka
Posedlost – Zinajda
Výstřely na Broadwayi – Helen Sinclair
Šílené peníze – Naděžda Antonovna Čeboksarová
Dívčí klub – Lucille
Nedostižitelná – Karolina
Dopisy lásky – Melissa

Filmové role

1965 – Letecké dny – učitelka Lydie Fjodorovna
1967 – Hvězdy na čepicích – zdravotní sestra
1977 – Zrození – Olenija
1979 – Tak krátký dlouhý život – Nasťa Občinikova
1979 – Moskva slzám nevěří – Kateřina Tichomirova
1982 – Čas zamyslet se – Ala Borisovna (Alja)
1984 – Čas přání – Světlana Vasiljevna
1987 – Zítra byla válka – učitelka Valentina
1988 – Prosti nas, sad... – Marina Dolmatova
1989 – Proces – Naděžda Poplavskaja
1990 – Když kráčí svatí – Lucy Levčenko, (za mlada) jazzová zpěvačka
1991 – 1992 – Nepředvídané návštěvy – Antonina Ivanovna
1994 – Ženich z Miami – Ljusa
1995 – Širli-Myrli – američanka Carol Abzats / cikánka Zemfira Almazova / ruska Lusiena Krolikova / černoška Whitney Crolikow
1995 – Syn za otce... – Jadviga Zaborovskaja
2000 – Závist bohů – Soňa
2001 – Mamuka
2001 – Stříbrná svatba – Věra
2004 – Městečko Samara – Lydia Sergejevna
2004 – 2007 – Balzacův věk aneb všichni muži... – Zinajda Semjonovna, matka Věry
2007 – A přesto miluji... – Anna Bronislavovna Ljagušova, Vadimova matka
2008 – Velký valčík
2008 – Láska jako motiv – Galina Vasiljevna Reznik, matka Diny
2010 – Božský dar – Věra Levina
2013 – Balzacův věk aneb všichni muži... 5 let poté – Zinajda Semjonovna, matka Věry
2014 – Od 8. března, pánové! – Galina
2014 – Cesta bez konce – Naděžda Nikolajevna