Věčný návrat, také uváděno jako Věčný návrat téhož, je filosofická myšlenka, podle které se celek světa v nekonečném čase opakuje. O věčném návratu se už zmínil Hérakleitos,^[1] nejvíce však myšlenku rozšířil do povědomí Friedrich Nietzsche ve svém díle Tak pravil Zarathustra z roku 1883.

Myšlenka věčného návratu svým konceptem odporuje křesťanství, neboť v dosavadní tradici je lidský život kontinuum nedokonalých a pomíjivých okamžiků.^[2] Nietzsche však v této teorii nachází kladné a produktivní poznání, podle kterého je člověk vystavěn překážkám, kterým nelze uniknout a které musí překonat. Tím způsobuje jeho zrání.^[3]

Ideji věčného návratu připisuje Nietzsche mimořádný význam.^[4] Nesmyslný chaos vznikání vytváří podle Nietzscheho velký, avšak přece konečný počet kombinací, které se znovu opakují v obrovských časových intervalech. Všechno, co se děje nyní, dělo se již dříve mnohokrát a bude se i nadále opakovat.^[5]

• MELVIL, Jurij, 1976. „Filosofie života“. F. Nietzsche. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 509–515.
• OLŠOVSKÝ, Jiří, 2011. Slovník filozofických pojmů současnosti. 3., rozšířené a aktualizované vyd. Praha: Grada. 333 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-3613-6. Kapitola „Věčný návrat téhož”, s. 271. 

• Eternalismus
• Nekonečný uzel
• Nekonečný cyklus
• Möbiova páska
• Návrat Poincarého