Výčet zim byl u severoamerických indiánů plání obrázkový letopis, tradiční způsob záznamu, který zachycoval významné události v průběhu několika let jednoduchými piktogramy. Po jejich zapisovateli a strážci v jedné osobě se žádalo, aby je uměl také správně interpretovat („přečíst“). Podle konkrétního systému zaznamenávání, jež se různily podle zapisovatele, se „četly“ v různých směrech, například také spirálovitě. Indiáni je pořizovali až do 19. století. Asi stovka se jich zachovala, některé z nich jsou ale kopie. Z prérijních indiánů je používali například Černonožci, Kiowové, Siouxové a další.
Etnografové je však dnes nemohou považovat za relevantní zdroj autentické domorodé historie. Úskalím těchto značek k uchovávání a probouzení pomíjivé lidské paměti je jejich mnohoznačná interpretace, navíc závislá na kulturním kódu, který v průběhu kontaktů angloamerické a původní kultury značně utrpěl. Zaznamenané události se většinou daly relativně správně historicky interpretovat v horizontu maximálně 60 let.[1] „Strážci“ nebyli schopni zařadit starší události do historického kontextu či pojmenovat aktéry konfliktů. Paměť skupiny se tak značně zkracovala. Ke zhodnocení těchto zaznamenaných svědectví je proto nutné plně využívat kritické konfrontace s dobovými prameny.
Reference
↑HYDE, G. E. Lid rudého oblaka, dějiny oglalských Lakotů. Praha: Paseka, 2007. ISBN978-80-7185-880-5.