Válcovny trub Chomutov

ikona
Je navrženo začlenění celého obsahu článku Válcovny ocelových trub Chomutov do tohoto článku.
Odtamtud sem pak má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.
Válcovny trub Chomutov, a.s.
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení1890
ZakladateléMax Mannesmann, Reinhard Mannesmann.
Adresa sídlaVeselí nad Moravou, Česko
Klíčoví lidéZdeněk Zemek, Alexandr Zemek, Alexandr Zemek ml.
Charakteristika firmy
Oblast činnostiocelářství
Obrat▼ 700 mil. Kč (2023)
Výsledek hospodaření▲ -157 mil. Kč (2023)
Základní kapitál1,4 mld. Kč
Zaměstnanci100–199 (listopad 2024)
MajitelZ-Group
Identifikátory
Oficiální webvtchomutov.com
IČO22774645
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Válcovny trub Chomutov, a.s. je společnost se sídlem v Chomutově, která se zabývá především výrobou bezešvé oceli.

Historie

Roku 1870 vznikla v Chomutově Krušnohorská železářská a ocelářská společnost, která navázala na tradiční chomutovskou hutnickou historii.[1] Samotná historie válcoven je pak úzce spjata s německým ocelářským a průmyslovým koncernem Mannesmann, který v roce 1890 založili Max a Reinhard Mannesmannovi.

Bratři Mannesmannovi chomutovské železárny zakoupili v roce 1887, renovovali je a zavedli zde výrobu bezešvých ocelových trubek. Roku 1890 zde vyrobili celosvětově první bezešvou ocelovou trubku zdokonaleným „poutnickým“ způsobem.[2] Bratři Mannesmannovi ji tak pojmenovali podle pouti v lucemburském Echternachu, kde se poutníci pohybovali vždy tři kroky vpřed a dva vzad – přesně tak se hýbe ve válcovací stolici bezešvou trubkou.[3]

Po druhé světové válce

Válcovny trub vyvázly z války a válečného bombardování bez poškození a provoz v nich pokračoval téměř bez přestávky.[4] Válcovny se však po osvobození potýkaly s nedostatkem personálu, neboť z výroby odešli repatriovaní váleční zajatci, totálně nasazení pracující i někteří původní němečtí dělníci, kteří byli zařazeni do odsunu. Situace byla zasanována především s přispěním pracovních sil převedených ze závodu ve Svinově. Situace se stabilizovala až na konci roku 1947, kdy získal podnik zaměstnance z řad nových osídlenců pohraničí a výroba se dostala opět na předválečnou úroveň.[5]

V rámci kolektivizace byl podnik v roce 1948 znárodněn a přejmenován na Válcovny trub, národní podnik.[zdroj?]

V březnu 1949 byl název válcoven pozměněn na Válcovny trub Gustava Klimenta.[4]

Zajímavostí je, že chomutovské válcovny vyrobily ocelovou konstrukci pro československý pavilon na EXPO 1958 v Bruselu.[zdroj?]

Roku 1958 došlo ke sloučení se Závodem Julia Fučíka (železárna Poldi) do společného podniku Válcovny trub a železárny, národní podnik Chomutov – VTŽ. Závod VTŽ se průběžně modernizoval a rozšiřoval, kontinuálně také rostl jeho export bezešvých trub. Hlavním odběratelem potrubí, které se tu vyrábělo, byl v 60. letech Sovětský svaz, který ho použil k budování plynovodů.[3][4]

V 70. letech byly VTŽ největším dodavatelem trubek z austenitické oceli, tedy vysokolegované oceli s vysokým obsahem chromu a niklu, což jí dodává zvláštní mikrostrukturu, která se nazývá austenit. Tato ocel byla určena pro využití v jaderné energetice v celém východním bloku.[5]

Novodobá historie

Ještě na konci 20. století patřily Válcovny trub Chomutov k největším zaměstnavatelům v okrese. Před privatizací v 90. letech zde pracovalo asi 5 700 osob. V roce 1994 byl podnik privatizován a rozdělen na tři části (Sandvik, Mannesmann a Dioss) a většina tehdejších zaměstnanců byla propuštěna. Českou firmu Dioss v roce 1997 koupil podnik Cimex, který ji vzápětí prodal Zdeňku Zemkovi do seskupení Z-Group Steel holding.[3]

V roce 2016 došlo k vyčlenění podniku do samostatné společnosti Válcovny trub, a.s.[6]

K roku 2019 zaměstnávaly válcovny asi 400 osob.[3]

Vývoj názvu společnosti napříč historií

  • 1870–1889: Krušnohorská železářská a ocelářská společnost (Erzgebirgische Eisen- und Stahlwerks-gessellschaft)
  • 1889–1922: Mannesmannovy válcovny trub v Chomutově (Mannesmannröhren-Walzwerks A. G. in Komotau)
  • 1922–1939: Mannesmannovy válcovny trub, a. s. v Chomutově (Mannesmannröhren-Werke, A. G. Komotau)
  • 1940–1945: Mannesmannovy válcovny trub, s. r. o. v Chomutově (Mannesmannröhrenwerke G.m.b.H. Komotau)
  • 1945–1949: Válcovny Mannesmannových trub v Chomutově – V lednu 1946 se závod stal součástí národního podniku Spojené ocelárny Kladno.
  • 1949: Válcovny trub, národní podnik se sídlem v Chomutově
  • 1958–1989: Válcovny trub a železa, národní podnik v Chomutově (VTŽ)
  • 1990–1993: Válcovny trub
  • 1993–dodnes: Válcovny trub Chomutov, a. s. – součást hutní skupiny Z-Group Steel[6][5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SIMET, Pavel. Krátce o vzniku válcoven v Chomutově. Příroda, památky, život. 2020, roč. 52, s. 125–136. Dostupné online. 
  2. ↑ Historie Válcoven trub Chomutov. Blog.cz [online]. [cit. 2024-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-25. 
  3. ↑ a b c d ŠEBESTOVÁ, Miroslava. Válcovny živily půl Chomutova. Následky privatizace nesou valcíři špatně i dnes. Chomutovský deník. 2019-10-22. Dostupné online [cit. 2024-11-08]. 
  4. ↑ a b c Poválečný vývoj. mesto.chomutov.cz [online]. [cit. 2024-11-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c PRONTEKEROVÁ, Markéta; ŠLAJSNA, Jiří. 120 let patentu válcování bezešvých trubek tzv. poutnickým způsobem. Památky, příroda, život. 2011, roč. 43, čís. 3, s. 17–[33]. 
  6. ↑ a b Historie výrobních závodů. Z-Group hutní skupina [online]. [cit. 2024-11-08]. Dostupné online. 

Literatura

  • Válcovny trub a železárny Chomutov. Praha: REFO-ČTK, 1984. 60 s. 
  • Informační bulletin VTŽ Chomutov: ročenka '86. Chomutov: Válcovny trub a železárny, 1986. 70 s. 
  • PROŠEK, Josef; KOŘÍNEK, J. Chomutovské Válcovny trub a železárny v historii krušnohorského hutnictví. 2. vyd. Chomutov: Válcovny trub a železárny, 1959. 93 s. 
  • VTŽ Chomutov. Chomutov: Válcovny trub a železárny, 1984. 50 s. 
  • SIMET, Pavel. Krátce o vzniku válcoven v Chomutově. Památky, příroda, život. 2020, roč. 52, s. 125–136. Dostupné online. ISSN 0231-5076. 
  • PRONTEKEROVÁ, Markéta; ŠLAJSNA, Jiří. 120 let patentu válcování bezešvých trubek tzv. poutnickým způsobem. Památky, příroda, život. 2011, roč. 43, čís. 3, s. 17–[33]. ISSN 0231-5076. 

Související články

Externí odkazy