Václav Horáček (22. září 1925 – ???^[1]) byl český a československý generál, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a předseda Svazarmu za normalizace.

K 28. lednu 1970 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho potom potvrdil XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ i XVII. sjezd KSČ.^[2]

V letech 1969–1977 působil jako náčelník Hlavní politické správy ČSLA, v letech 1970–1975 byl náměstkem ministra národní obrany ČSSR. Na VI. sjezdu Svazarmu v prosinci 1978 byl zvolen předsedou Ústředního výboru této organizace. Od roku 1978 byl také členem předsednictva Ústředního výboru Národní fronty ČSSR. V roce 1975 mu byl udělen Řád práce.^[2][3]

K roku 1971 se profesně uvádí jako náčelník HPS ČSLA.^[4] Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 30 – Příbram, Středočeský kraj). Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 (obvod Příbram), volbách v roce 1981 (obvod Hostivice) a volbách v roce 1986 (obvod Příbram).

V červnu 1985 mu byl propůjčen Řád Vítězného února.^[5]

Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na poslanecký post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.^{[6][7][8][9][10]}

• Řád rudé hvězdy
• Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu - 1971, č. 18263
• Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu - 1972, č. 19707
• Řád práce – 1975, č. 5229^[11]
• Řád Vítězného února – 1985, č. 646^[12]

• (česky) Václav Horáček v parlamentu