Uprchlický tábor Moria, celým názvem Recepční a identifikační středisko Mória (řecky: Κέντρο Υποδοχής και Ταυτοποίησης Μόριας), je dnes již zaniklý uprchlický tábor na řeckém ostrově Lesbos.[1] Původní kapacita tábora byla přibližně 3000 lidí, po evropské migrační krizi 2015 byla kapacita několikanásobně překročena.[2] K 2. dubnu 2020 žilo v táboře přibližně 20 tisíc běženců.[3]
Tábor zanikl po masivním požáru 8. září 2020, jenž zničil 99 % tábora.[4].
Historie
Uprchlický tábor Moria vznikl v roce 2015 jako dočasný kemp pro žadatele o azyl (tzv. hotspot). Dle původních plánů řecké vlády se běženci v táboře měli zdržovat týdny, maximálně nižší jednotky měsíců.[5] Vznik byl iniciován migrační vlnou ve stejném roce, kdy pouze na samotný ostrov Lesbos dorazilo přes 400 tisíc běženců.[5] V táboře vzniklo v roce 2016 několik požárů, během jednoho z nich uhořela ve stanu žena s dítětem. Tento incident vyvolal vlnu nepokojů, při níž byl tábor zapálen samotnými obyvateli.[6]
V září roku 2020 zachvátily tábor dva požáry, které zničily téměř všechny stany, obytné buňky, kanceláře a kliniku. Příčinou požáru bylo pravděpodobně žhářství ze strany samotných běženců, kteří byli frustrováni kompletní uzávěrou tábora z důvodu výskytu nemoci covid-19.[7] V době požáru bylo v táboře okolo 12 tisíc lidí. Řecká policie s předstihem utvořila kordony, aby zabránila obyvatelům Morie před vstupem do města Mytiléna a tábora Kara Tepe.[8]
Kontroverze
Mnozí odborníci a zástupci neziskových organizací, jenž působili v táboře Moria, od počátku upozorňovali na nevyhovující podmínky k životu. V táboře byl nedostatek toalet, sprch i výdejen jídla. Postupem času se začal projevovat i nedostatek zdravotní péče. V táboře často docházelo k sexuálnímu násilí. Dle svědectví organizace Lékařů bez hranic byla situace v táboře natolik vážná a emocionálně náročná, že docházelo k pokusům o sebevraždu u malých dětí.[5][9]
V roce 2016 navštívil tábor tehdejší generální tajemník OSN Pan Ki-mun, který následně odsoudil detenci lidí v uprchlických táborech.[10]
Odkazy
Reference
Externí odkazy