|
Umírněná strana
Umírněná strana neboli Umírnění (zkratka M, švédsky Moderaterna; neoficiálně Noví umírnění, švédsky de nya Moderaterna[2]) je švédská středopravicová politická strana. Strana se profiluje jako liberálně konzervativní. Vznikla v roce 1904, postupně působila pod různými názvy a v roce 1969 byla přejmenována na současný název. V průběhu své existence byla součástí mnoha švédských vlád. Od roku 2017 je předsedou strany Ulf Kristersson.
Historie strany
Umírnění vznikli v roce 1904, od roku 1938 působili jako Konzervativní strana. Vzhledem ke své velké ideové vzdálenosti a dominantnímu postavení sociální demokracie zůstali Umírnění po většinu poválečného období v opozici.[3]
Ke změně názvu došlo až v roce 1969. V letech 1976–1978 a 1979–1981 byla členem prvních nesocialistických vlád po druhé světové válce. V letech 1991–1994 měli Umírnění v další nesocialistické vládě svého premiéra, Carla Bildta. Od roku 2006 do roku 2014 byli Umírnění vládní stranou. Ve volbách v roce 2014 však koalice umírněných stran stran od středu napravo oslabila a k moci se opět dostala levice.
Předsedou strany je od 1. října roku 2017 Ulf Kristersson, který v úřadu vystřídal Annu Kinberg Batrovou. Strana se pod vedením Kristerssona posunula více napravo a otevřela se i spolupráci s do té doby izolovanou stranou Švédští demokraté. Poté, co strany po volbách v roce 2022 získaly strany od středu napravo v parlamentu těsnou většinu, vznikla vládní koalice Umírněné strany, Křesťanských demokratů a Liberálů v čele s premiérem Kristerssonem, podporovaná Švédskými demokraty.
Ideologie
Umírněná strana tvrdí, že její ideologie je směs liberalismu a konzervatismu a odpovídá tomu, co se nazývá liberální konzervatismus.
Strana podporuje volný trh, osobní svobody, privatizaci, deregulaci, snížení daní a omezení veřejného sektoru. Nicméně, stejně jako všechny velké strany ve Švédsku kromě Švédských demokratů strana podporuje silnou imigraci a přijímání žadatelů o azyl.
Jedná se o proevropskou stranu nakloněnou členství Švédska v Evropské unii.[4]
Volební výsledky
Parlamentní volby
| Rok voleb
|
Počet hlasů |
Hlasy v % |
+ / - |
Počet mandátů |
+ / - |
Umístění
|
| 1970
|
573 812 |
11,5 |
▼ −1,4 |
41 |
- |
4.
|
| 1973
|
737 584 |
14,29 |
▲ +2,8 |
51 |
▲ +10 |
3.
|
| 1976
|
847 672 |
15,59 |
▲ +1,30 |
55 |
▲ +4 |
3.
|
| 1979
|
1 108 406 |
20,34 |
▲ +4,75 |
73 |
▲ +18 |
2.
|
| 1982
|
1 313 337 |
23,64 |
▲ +3,30 |
86 |
▲ +12 |
2.
|
| 1985
|
1 187 335 |
21,33 |
▼ −2,31 |
76 |
▼ −10 |
2.
|
| 1988
|
983 226 |
18,30 |
▼ −3,03 |
66 |
▼ −10 |
2.
|
| 1991
|
1 199 394 |
21,92 |
▲ +3,62 |
80 |
▲ +14 |
2.
|
| 1994
|
1 243 253 |
22,38 |
▬ +0,46 |
80 |
▬ ±0 |
2.
|
| 1998
|
1 204 926 |
22,9 |
▬ +0,52 |
82 |
▲ +2 |
2.
|
| 2002
|
809 041 |
15,26 |
▼ -7,64 |
55 |
▼ -27 |
2.
|
| 2006
|
1 456 014 |
26,23 |
▲ +10,97 |
97 |
▲ +42 |
2.
|
| 2010
|
1 791 766 |
30,06 |
▲ +3,83 |
107 |
▲ +10 |
2.
|
| 2014
|
1 403 630
|
23,2
|
▼-6,86
|
84
|
▼-23
|
2.
|
| 2018
|
1 236 496
|
19,8
|
▼-3,5
|
70
|
▼-14
|
2.
|
| 2022
|
1 237 428
|
19,1
|
▼-0,7
|
68
|
▼-2
|
3.
|
Evropské volby
| Rok voleb
|
Počet hlasů |
Hlasy v % |
+ / - |
Počet mandátů |
+ / -
|
| 1995
|
621 568 |
23,17 |
- |
5 |
-
|
| 1999
|
524 755 |
20,7 |
▼ −2,4 |
5 |
▬ ± 0
|
| 2004
|
458 398 |
18,25 |
▼ −3,1 |
4 |
▼ −1
|
| 2009
|
596 710 |
18,83 |
▬ +0,58 |
4 |
▬ ± 0
|
| 2014
|
507 488
|
13,7
|
▼-5,13
|
3
|
▼-1
|
| 2019
|
698 770
|
18,8
|
▲+3,1
|
4
|
▲+1
|
Graf volebních výsledků
Vedení strany
Odkazy
Reference
- ↑ Sweden [online]. Parties and Elections in Europe [cit. 2010-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Sokol, P.: Fredrik Reinfeldt – pravicový premiér Švédska, CEVROREVUE, 10.11.2006. www.cevro.cz [online]. [cit. 2010-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-23.
- ↑ Maxmilián Strmiska - Vít Hloušek- Lubomír Kopeček-Roman Chytílek: Politické strany moderní Evropy. Praha, Portál 2005, s. 197-198.
- ↑ Maxmilián Strmiska - Vít Hloušek- Lubomír Kopeček-Roman Chytílek: Politické strany moderní Evropy. Praha, Portál 2005, s. 198.
Externí odkazy
|
|
.svg){kind=logo}
