Celkem byly v letech 1899–1904 postaveny čtyři jednotky této třídy. Do stavby byly zapojeny loděnice Lindholmen v Göteborgu, Bergsund ve Stockholmu a Kockums v Malmö.[1]
Roku 1939 poškozena německou minou, během oprav modernizována, vyřazena 1950.
Konstrukce
Manligheten před modernizací
Hlavní výzbroj tvořily dva 209mm kanóny umístěné v jednodělových věžích, které doplňovalo šest 152mm kanónů v jednodělových věžích. Dále plavidlo neslo deset 57mm kanónů, dva 37mm kanóny a dva 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osm kotlů Yarrow, které dodávaly páru dvěma parním strojům s trojnásobnou expanzí o výkonu 6500 hp, pohánějícím dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]
Modernizace
Manligheten za druhé světové války
Do roku 1910 plavidla dostala nové trojnožkové stožáry. Äran a Tapperheten byly v letech 1940–1941 modernizovány. Původní 57mm kanóny a torpédomety byly demontovány. Nahradily je čtyři výkonnější 57mm kanóny a dva 25mm kanóny. Pobřežní bitevní loď Äran navíc měla upravenou nástavbu a výzroj zesílenu ještě o dva 40mm kanóny a čtyři 8mm kulomety.[1]
Nejrozsáhlejší modernizací prošla minou poškozená bitevní loď Manligheten. Prodloužený trup dostal novou křižníkovou příď, upravena byla nástavba, lehká výzbroj byla posílena, modernizována byla hlavní děla, systém řízení palby i kotle.[1]
