Třída Una
Miniponorka Zeta (P-913) je vystavena v Parku vojenské historie Pivka ve Slovinsku
Obecné informace
Uživatelé	Jugoslávské námořnictvo (1945–1992) Jugoslávské námořnictvo (1992–2006) Chorvatské námořnictvo
Typ	miniponorka
Lodě	6
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Sava
Technické údaje
Výtlak	76 t (na hladině) 88 (pod hladinou)
Délka	18,8 m
Šířka	3 m
Ponor	2,5 m
Pohon	2 elektromotory
Rychlost	8 uzlů (na hladině) 11 uzlů (pod hladinou)
Posádka	4 + 6 potápěčů
Výzbroj	6 min
Sonar	PP-10, PSU-12

Třída Una byly diverzní miniponorky jugoslávského námořnictva. Postaveno bylo šest jednotek této třídy.^[1] Po rozpadu země pět miniponorek získalo námořnictvo zbytkové Svazové republiky Srbska a Černé Hory a jednu ukořistilo chorvatské námořnictvo, které ji pojmenovalo Velebit (ex Soča).^[2] Všechny již byly vyřazeny. Část se jich zachovala jako muzejní exponáty.

Miniponorky byly domácí jugoslávskou konstrukcí. V 80. letech 20. století bylo loděnicí Brodogradilište specijalnih objekata ve Splitu postaveno šest jednotek této třídy, pojmenovaných Tisa (P-911), Una (P-912), Zeta (P-913), Soča (P-914), Kupa (P-915) a Vardar (P-916).^[3]

Plavidla sloužila k přepravě až šesti diverzních specialistů (potápěčů). Na jejich trup bylo možné umístit šest min, nebo čtyři podmořské skútry R1 pro potápěče.^[1] Byla vybavena aktivním sonarem Krupp Atlas PP-10 a pasivním Krupp Atlas PSU-12. Pohonný systém tvořily dva elektromotory  výkonu 36 shp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 8 uzlů na hladině a 11 uzlů pod hladinou. Maximální hloubka ponoru byla 105 metrů (nouzově 120 metrů).^[3]

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 
• PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Una na Wikimedia Commons