Třída Sirius (1966)

Třída Sirius / Ness
USNS Spica (T-AFS-9) zásobuje letadlovou loď USS John F. Kennedy (CV-67)
USNS Spica (T-AFS-9) zásobuje letadlovou loď USS John F. Kennedy (CV-67)
Obecné informace
UživatelMilitary Sealift Command
Typbojová zásobovací loď
Lodě3
Osudvyřazeny
Technické údaje
Výtlak9010 t (standardní)
16 792 t (plný)
Délka159,7 m
Šířka22 m
Ponor6,7 m
Pohon1 diesel
Rychlost18 uzlů
Posádkaaž 175
Letadla2× vrtulník CH-46
Radar2× Raytheon
URN-25 TACAN

Třída Sirius byla třída bojových zásobovacích lodí pomocných sil amerického námořnictva. Čítala tři jednotky postavené v 60. letech 20. století pro britské královské námořnictvo jako třída Ness. Na počátku 80. let pak byla celá třída odprodána do USA.[1] Vyřazeny byly v letech 2008–2009.

Stavba

Trojice lodí třídy Ness byla v polovině 60. let postavena pro Royal Fleet Auxiliary loděnicí Swan Hunter & Wigham Richardson ve Wallsend-on-Tyne. Do služby byly v letech 1966-1967 přijaty jako Lyness, Tarbatness a Stromness. Na přelomu let 1979 a 1980 vznikl urgentní požadavek amerického námořnictva na zvětšení kapacity zásobovacích lodí. Americké námořnictvo si nejprve roku 1981 pronajalo dvě jednotky a následně v letech 1982-1983 celou třídu odkoupilo.[1]

Jednotky třídy Sirius:[1][2]

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
USNS Saturn (T-AFS-10, ex RFA Lyness A339) 1966 21. března 1967 v USA zařazena v lednu 1981, vyřazena 2009
USNS Spica (T-AFS-9, ex RFA Tarbatness A345) 1967 10. srpna 1967 v USA zařazena v listopadu 1981, vyřazena 2008
USNS Sirius (T-AFS-8, ex RFA Stromness A344) 1966 22. prosince 1966 v USA zařazena v září 1984, vyřazena 2009

Konstrukce

Sirius

V USA byla třída modernizována (komukační a datové systémy, zásobovací prostředky, vše pro provoz vrtulníků, které předtím lodě nenesly atd.). Kapacita nákladu činí 8313 m3 pevného nákladu a 3921 m3 mraženého nákladu. K zásovobání během plavby slouží čtyři stanice pro kapalné a čtyři pro pevné zásoby rozsmístěné na obou bocích. Plavidla byla navíc vybavena záďovou přistávací plochu s hangárem pro uskladnění dvou vrtulníků CH-46 sloužících k vertikálnímu zásobování.

Pohonný systém tvoří jeden diesel Wallsend-Sulzer o výkonu 8690 kW, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 18 uzlů.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 195. 
  2. ↑ Class Lyness Stores Ship [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky) 

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy