V roce 1962 byla objednána stavba prvních dvou jednotek a v roce následujícím byla objednána jednotka třetí. Torpédoborce byly postaveny americkou loděnicí Defoe Shipbuilding Co. v Bay City ve státě Michigan. Do služby byly přijaty v letech 1965–1967.
Hlavňovou plavidel tvořily dva 127mm kanóny v jednohlavňových dělových věžích. Plavidla nesla protiletadlový raketový kompletRIM-24 Tartar. Protiponorkovou výzbroj tvořily dva trojhlavňové 324mm torpédomety a dvě vypouštěcí zařízení protiponorkového systému Ikara se zásobou 24 střel. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Foster Wheeler a dvě turbíny General Electric. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů.
Modernizace
V letech 1974–1979 proběhla modernizace celé třídy, týkající se především elektroniky a výzbroje plavidel. Ta byla vybavena modernějším protiletadlových raketovým kompletem Standard SM-1A, pro který bylo neseno celkem 40 střel.
Odkazy
Literatura
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN80-206-0414-6. S. 389.
PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN80-86158-15-2. S. 455.