Třída Omaha byla třídalehkých křižníkůamerického námořnictva. Na počátku druhé světové války to byly nejstarší křižníky ve výzbroji amerického námořnictva. Konstrukcí tato třída odpovídala prvoválečným lehkým křižníkům, stavba všech plavidel však byla skončena až po skončení této války. Celkem bylo postaveno 10 jednotek této třídy. Provozovány byly v letech 1924–1949. Za druhé světové války nebyl žádný ztracen. Po válce byly všechny vyřazeny a sešrotovány.
Stavba
USS Cincinnati (CL-6) v roce 1944
Křižníky byly projektovány především pro průzkumné úkoly, při nichž měly pomáhat v operacích svazů bitevních lodí. Tomu měla napomáhat jejich vysoká rychlost. Druhým úkolem byl doprovod torpédoborců a boj s torpédoborci nepřítele. K tomuto úkolu byly křižníky vyzbrojeny 152mm kanóny, jenž umožňovaly ničit nepřátelské torpédoborce z bezpečné vzdálenosti mimo dostřel jejich děl a torpéd.
Prvoválečné koncepci odpovídal i vzhled lodí, které měly čtyři vysoké komíny a vzhledem se podobaly starým čtyřkomínovým torpédoborcům (například třídy Clemson). Její výzbroj byla ještě částečně umístěna v kasematách. Čtyři z kanónů hlavní ráže byly umístěny ve dvou dělových věžích a ostatních osm bylo ještě stále umístěno v kasematech. Následující třída Brooklyn už měla hlavní výzbroj moderně soustředěnu v pěti dělových věžích.
Celkem bylo v letech 1918–1925 postaveno 10 jednotek této třídy. Postavily je loděnice Todd Dry Dock & Construction v Tacomě, společnost Bethlehem Steel Corp. v loděnici Fore River v Quincy a William Cramp & Sons ve Filadelfii.[1]
Křižníky byly pouze lehce pancéřovány. Výzbroj tvořilo dvanáct 152mm kanónů, z nichž čtyři byly ve dvoudělových věžích a ostatní v kasematách (během služby byl jejich počet snížen na deset), dále čtyři 76mm kanóny a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. Byly vybaveny dvěma katapulty pro dva hydroplány (Vought VE-7, Vought UO). Pohonný systém tvořilo osm kotlů (Yarrow, nebo White Forster) a čtyři turbíny (Westinghouse, Parsons, Curtis) o výkonu 90 000 shp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů. Dosah byl 8460 námořních mil při rychlosti 10 uzlů ( jednotlivých plavidel se lišil).[1]
Modifikace
Zbytky křižníků USS Omaha, USS Cincinnati, USS Raleigh a USS Marblehead během sešrotování
Během války byly výzbroj křižníků opakovaně upravována, někdy byly odstraněny torpédomety, vždy byla zesilována protiletadlová obrana a křižníky byly vybaveny radary (SC, SG, SK, Mk.3, Mk.4). Například Detroit tak roku 1946 nesl deset 152mm kanónů, šest 76mm kanónů, šest 40mm kanónů, dvanáct 20mm kanónů a šest 533mm torpédometů.[1]
Služba
Křižníky se účastnily bojů druhé světové války. Raleigh byl během japonského útoku na Pearl Harbor těžce poškozen torpédem. Oprava trvala do července 1942. Marblehead byl 5. ledna 1942 vážně poškozen v bitvě v Makassarském průlivu zásahy dvou leteckých pum a blízkým výbuchem třetí. Milwaukee byl v letech 1944–1949 zapůjčen do SSSR. Sovětské námořnictvo jej provozovalo jako Murmansk.[1] V letech 1946–1947 pak byly sešrotovány (Milwaukee až po svém vrácení v roce 1949).
_off_New_York_City,_circa_in_August_1943_(19-N-51513).jpg)
.svg){kind=small}
_New_York_Harbor_22_March_1944_19-N-62459.jpg)
.jpg)
