Třída Nueva Esparta

Třída Nueva Esparta
Zulia (D 21)
Zulia (D 21)
Obecné informace
UživatelVenezuelské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě3
Osudvyřazeny
Technické údaje
Výtlak2600 t (standardní)
3330 t (plný)[1]
Délka122,5 m
Šířka13,1 m
Ponor5,8 m
Pohon2 převodové turbíny, 2 kotle
Rychlost34 uzlů
Posádka254
Výzbroj6× 114mm kanón (3×2)
16× 40mm kanón (8×2)
3× 533mm torpédomet (1×3)
2× skluzavka hlubinných pum
2× Squid
RadarType 276

Třída Nueva Esparta byla třída torpédoborců venezuelského námořnictva. Třídu tvořily tři jednotky postavené v anglických loděnicích. Ze služby byly vyřazeny v letech 1975 a 1978.[2]

Stavba

Tři torpédoborce této třídy postavila na základě objednávky z roku 1950 anglická loděnice Vickers Armstrongs Shipyards v Barrow-in-Furness. Hotová plavidla do služby vstoupila v letech 1953-1956.[2]

Jednotky třídy Nueva Esparta:[2]

Jméno Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status
Nueva Esparta (D 11) 24. července 1951 9. listopadu 1952 8. prosince 1953 vyřazen 1978, potopen jako cvičný cíl pro střely Otomat Mk 2
Zulia (D 21) 24. července 1951 29. června 1953 15. září 1954 vyřazen 1978, potopen jako cvičný cíl pro střely Otomat Mk 2
Aragua (D 31) 29. června 1953 27. ledna 1955 14. února 1956 vyřazen 1975

Konstrukce

Nueva Esparta (D 11)

Hlavní výzbroj tvořilo šest britských plně automatických 114mm kanónů umístěných v plně uzavřených dvoudělových věžích. Jejich palbu řídily radary typu 276. Dále plavidla nesla osm 40mm dvoukanónů ve dvoudělových věžích, trojhlavňový 533mm torpédomet, dvě skluzavky a dva salvové vrhače hlubinných pum Squid. Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbny o celkovém výkonu 50 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.[1]

Modernizace

Z torpédoborců Nueva Esparta a Zulia byly roku 1959 sejmuty torpédomety, které nahradil třetí vrhač Squid. V roce 1960 pak oba torpédoborce dostaly nové radary SPS-6 a SPS-12. Další modernizací prošel v letech 1968–1969 už jen torpédoborec Nueva Esparta. Byla sejmuta většina 40mm kanónů (až na čtyři) a na jejich místě byla instalována dvě čtyřnásobná odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Seacat ve verzi GWS-20.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b [Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994), s. 224.]
  2. ↑ a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 222. [Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994)]

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Externí odkazy