Třída Laforey (jinak též třída L) byla třídatorpédoborcůbritského královského námořnictva z období první světové války. Celkem bylo ve čtyřech skupinách postaveno 22 torpédoborců této třídy. Ve službě byly v letech 1913–1923. Byly nasazeny v světové válké, ve které byly dva potopeny a jeden ztroskotal. Zbývající byly vyřazeny na počátku 20. let.
Pozadí vzniku
Celkem bylo v letech 1912-1915 postaveno 22 torpédoborců této třídy, dělící se do čtyř podvariant. Torpédoborce se lišily rozměry a dodavateli pohonného systému, naopak měly podobné výkony a výzbroj. Do stavby se zapojily loděnice William Beardmore and Company (Beardmore) v Dalmuiru, William Denny & Brothers (Denny) v Dumbartonu, Fairfield Shipbuilding and Engineering Company (Fairfield) v Govanu, Swan Hunter ve Wallsendu, John I. Thornycroft & Company (Thornycroft) ve Woolstonu, J. Samuel White & Company (White) v Cowesu a Yarrow & Company (Yarrows) ve Scotstounu. Nejprve bylo v letech 1912–1915 postaveno 14 torpédoborců základní verze třídy L, které doplnila dvě plavidla designu White, čtyři plavidla designu Yarrows a dvě plavidla designu Parsons Marine Steam Turbine Company (Parsons) ve Wallsendu, všechny postavené v letech 1912–1914.[1]
Základní výzbroj představovaly tři 102mm kanóny, jeden 7,7mm kulomet a dva dvojhlavňové 533mm torpédomety. Pohonný systém se lišil dle varianty. Tvořily jej tři až čtyři kotle pohánějící dvě turbíny o výkonu 24 500 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 29 uzlů.[1]
Operační služba
Britské královské námořnictvo třídu provozovalo v letech 1913–1923. Nasadilo je za první světové války. Ve službě byly ztraceny torpédoborce Louis, Lassoo a Laforey.[1]