Třída Independence je třídaválečných lodíNámořnictva Spojených států amerických kategorie Littoral Combat Ship.[1] První dvě jednotky této třídy Independence a Coronado byly postaveny za účelem účasti na porovnávacích zkouškách s konkurenčním designem třídy Freedom společnosti Lockheed Martin. Oproti původním předpokladům byla nakonec objednána série plavidel obou konstrukcí. Celkem byla objednána stavba 19 jednotek této třídy.[2] Prototypová jednotka Independence byla do služby přijata roku 2010. Do konce roku 2019 bylo zařazeno prvních devět plavidel.
Z hlediska námořnictva jsou problematická obě prototypová plavidla Independence a Coronado, jejichž konstrukce nebyla vyzrálá a oproti pozdějším plavidlům své třídy mají odlišnou konfiguraci. Námořnictvo obě plavidla od roku 2016 vede jako cvičná experimentální, přičemž v únoru 2020 byl zveřejněn záměr obě plavidla zcela vyřadit, neboť celkový upgrade na úroveň novějších plavidel by byl nerentabilní. Stejná je situace u prvního páru plavidel třídy Freedom.[3]Independence a Coronado budou vyřazeny v březnu 2021.[4]
Stavba
Plavidla byla vyvinuta společnostmi General Dynamics a Austal na základě poptávky amerického námořnictva po zcela nové kategorii válečných plavidel určených k pobřežnímu boji (Littorial Combat Ships) v různých rolích, pro které by lodě bylo možné rychle upravit výměnou speciálního modulárního vybavení. Pro třídu Independence byla zvolena koncepce trimaranu vycházející z rychlého trajektu Benchijigua Express postaveného loděnicí Austal. Stavba prototypové jednotky Independence probíhala v letech 2006–2010.[1]
Plavidla mají koncepci trimaranu, jehož trup i nástavby jsou vyrobeny z hliníkových slitin. Na vybraných místech jsou použity slitiny oceli. Na zádi se nachází velká přistávací paluba pro operace vrtulníků a bezpilotních prostředků (především MQ-8B Fire Scout), ze které je přístup do hangáru a prostor o velikosti 1 410 m2 pro modulové vybavení (mission bay), které je odlišné pro různé druhy misí. Posádku tvoří celkem 76 osob, z toho 36 slouží k obsluze modulového vybavení.[1]
Plavidla mají bojový řídící systém Northrop Grumman ICMS. Elektronické vybavení tvoří 3D vyhledávací radar SAAB Sea GIRAFFE, navigační radar Sperry Marine BridgeMaster, elektro-optický senzor AN/KAX-2 (TV, FLIR), sonar s měnitelnou hloubkou ponoru Thales Captas 4249, vrhače klamných cílů SRBOC a klamné cíle Nulka.[1]
Pohonný systém tvoří dvě plynové turbínyGeneral Electric LM2500 a dva diesely MTU 20V 8000 M90, pohánějící čtyři vodní trysky Wärtsilä. Nejvyšší rychlost dosahuje 40 uzlů. Dosah je 4300 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]
↑US Navy Commissioned Austal-Built Independence-Class Littoral Combat Ship USS Jackson (LCS 6) [online]. Navyrecognition.com, 2015-12-06 [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑Newest US Navy LCS USS Montgomery to be commissioned in Alabama [online]. Navyrecognition.com, 2016-09-09 [cit. 2016-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑Austal Hosts Keel Laying Ceremony for Future USS Tulusa [online]. Navaltoday.com, 2016-01-13 [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑Austal launches US Navy’s future USS Tulsa (LCS 16) [online]. Navaltoday.com, 2017-03-16 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑US Navy & Austal Laid Keel of 10th Independence-class littoral combat ship Cincinnati (LCS 20) [online]. Navyrecognition.com, 2017-04-16 [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Independence na Wikimedia Commons