Tyristor je čtyřvrstvá spínací součástka (obvykle PNPN), kterou je možné ovládat (spínat) pomocí impulsu do řídicí elektrody G (Gate). Anoda (A) a katoda (K) se v obvodu nesmí zaměnit, proud sepnutým tyristorem prochází pouze ve směru anoda→katoda, jako u diody.
Krátkodobým proudovým pulsem do řídicí elektrody G (Gate).
Překročením kritické hodnoty anodového napětí dojde k průrazu druhého PN přechodu. (Tento způsob je obvykle nežádoucí.)
Rychlým nárůstem anodového napětí, tj. nadkritickou strmostí UAK (S = ΔU/Δt = i/C). Při velké strmosti se vyvolá velký proud I přes přechod, který dále vyvolá lavinovou ionizacikrystalové mřížky a tím uvede tyristor do sepnutého stavu. Tento způsob sepnutí bývá většinou nežádoucí a je nutno mu předejít například tlumivkou nebo jiným zpomalovacím členem.
Teplotou při určitém napětí UAK. (Také většinou nežádoucí.)
Osvětlením druhého (PN) přechodu, takto pracuje fototyristor.
Přerušením anodového proudu, respektive jeho poklesem pod takzvaný přídržný proud.
Komutací anodového napětí (přepólování). U střídavých proudů se tak děje automaticky v každé záporné půlvlně, ve stejnosměrných obvodech je nutno použít komutační zařízení (viz Tyristorová regulace výkonu).
Zkratem mezi anodou a katodou (což je jen jiný způsob přerušení proudu tyristorem).
V případě GTO tyristoru přivedením záporného impulzu na řídící elektrodu.