Tvrdošíjní byla skupina malířů, založená v roce 1918 mladými českými umělci manifestujícími na poválečné výstavě organizované S. K. Neumannem v Praze. Rozpadla se v roce 1924.

Jádro skupiny tvořili členové jako Josef Čapek, Vlastislav Hofman, Rudolf Kremlička, Otakar Marvánek, Václav Špála a Jan Zrzavý z okruhu umělců kolem časopisu Červen. Individuality skupiny byly evropské humanistické orientace, a tak se přihlásily k modernímu umění, které po válce tíhlo k naivistickému primitivismu – touha po šťastném životě, láska k věcem a práci.

Smyslem bylo pokračovat v procesu, který započala předválečná avantgarda. Tvorba skupiny se vyznačovala dvojznačným programem, pohybujícím se mezi doznívajícím kubismem:

• Josef Čapek
• Václav Špála

neoklasicismem (mezi modernismem a historismem):

• Jan Zrzavý
• Rudolf Kremlička

Navázali styky s mezinárodní avantgardou, zejména s jejími německými a francouzskými centry.^[1] Jejich českým protipólem byla skupina Devětsil, vedená Karlem Teigem.

Názorově různorodá skupina se po pěti uskutečněných výstavách, např. ve Weinerově síni, (v období 1918–1923) rozpadla.

Skupina Tvrdohlaví, založená v roce 1987, se nechala inspirovat jak názvem, tak i úctou k svobodnému vyjadřování Tvrdošíjných.

• Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel, Praha, 1982, str. 328–9

• Svaz moderní kultury Devětsil
• Tvrdohlaví
• Humanismus