Tyto rostliny jsou rozšířeny téměř celosvětově, nejvíce druhů roste v mírném podnebném pásu. Počet druhů rodu turan není ještě ustálen, poslední údaj hovoří o 200 druzích.[1]
Jsou to roční, dvouleté nebo vytrvalébyliny, zřídka keře, dosahující výšky od 0,2 do 1,5 m. Vyrůstají buď z kůlovitého, rozvětveného, rozprostřeného vláknitého kořene nebo z oddenků. Lodyhy bývají vzpřímené, vystoupavé nebo poléhavé, jednoduché nebo větvené, lysé, chlupaté nebo žláznaté. Přízemní listy bývají kopinaté, obkopinaté, vejčité, hrubě pilovité o délce 1,5 až 8 cm a šířce až 2 cm. Lodyžní jsou kopinaté až podlouhlé kopinaté, obvykle vyrůstající na lodyze střídavě, mívají řapíky či jsou přisedlé. Čepele s výraznou žilnatinou bývají celokrajné, lalokovité nebo zubaté, lysé nebo mírně ochlupené.
Květní lůžko o průměru 5 až 35 mm bývá diskovité nebo miskovité, většinou vyrůstá na chlupatých stopkách jednotlivě, vzácněji jsou seřazeny do řídkého květenství, chocholíkovélaty. Venkovní jazykovité květy v počtu 0 až 100 i více v jedné nebo více řadách jsou pestíkovité, obvykle bílé, namodralé, purpurové až růžové, nebo vzácně žluté. Středních bisexuálních diskových květů s 5 korunními lístky žluté nebo oranžové barvy bývá 25 až 450, vnějších jen samičích pak 50 až 200 v 1 až 4 řadách. Koruna diskových květů bývá úzká, nálevkovitá. Polokulovitý zákrov je tvořen 30 až 125 plochými úzkými listeny, ve 2 (maximálně 5) řadách, jsou tvaru eliptického až kopinatého a mají 1 nebo 3 žilky.
Plody jsou podlouhlé jednoplodé nažky o délce 1 až 2 mm s chmýřím, rozšiřovány jsou nejčastěji větrem, vodou nebo zvířaty. Semena, kterých bývá na dobře vzrostlé rostlině i stovky tisíc, mohou po opylení dozrát do plodného stadia i na pokosené rostlině.[4][5][6]
Význam
Turan je většinou považován za plevelnou rostlinu a některé druhy i za invazivní, přesto mnoho škod většinou nečiní. Roste obvykle na neobdělávaných místech s písčitou půdou, na úhorech, nevyužívaných loukách a zahradách, skládkách, okrajích cest a podél železničních tratí.
Variety některých druhů jsou pro své květy podobné astrám v oblibě a proto se množí v zahradnických podnicích. Rostliny se pak vysemeňují do volné přírody a za příhodných podmínek se nekontrolovaně rozmnožují. Obdobným způsobem se rozšířil i turan roční. Při pěstování vytrvalých druhů lze turan množit dělením trsů.[3][7]
Květy některých druhů
Turan Karwinského (Erigeron karvinskianus)
Turan sivý (Erigeron glaucus)
Turan ozdobný (Erigeron speciosus)
Turan alpský (Erigeron alpinus)
Odkazy
Reference
↑ STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. University of Missouri, St Louis, and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.05.2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Veškeré druhy rostlin ČR I [online]. BOTANY.cz, rev. 17.01.2008 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online.
↑ abKatalog botanických zahrad Florius: Erigeron [online]. Unie botanických zahrad [cit. 2011-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-07.
↑Flora of North America: Erigeron [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ WEBB, C. J; SYKES, W. R; GARNOCK-JONES, P. J. Flora of New Zealand: Erigeron [online]. Lancare Research, Manaaki Whenua Press, Lincoln, NZ, rev. 1988 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑PERRY, Leonard. Perry's Perennial Pages: Erigeron [online]. University of Vermont, Burlington, VT, USA, rev. 1988 [cit. 2011-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. (anglicky)
↑ DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Praha: Československá akademie věd, 1956. 374 s.
