Transplantace ledvin je indikována u pacientů, u nichž dochází k chronickému renálnímu selhání. Ledvina může pocházet od zemřelého nebo žijícího dárce. V případě žijícího dárce může jít o transplantaci od příbuzného nebo nepříbuzného dárce.
Pokud jsou pacienti považováni za vhodné kandidáty k transplantaci, mohou být zařazeni na čekací listinu, aby obdrželi ledvinu od zemřelého dárce.[1] Novou ledvinu mohou získat rychle, ale také na ni mohou čekat mnoho let; ve Spojených státech je průměrná čekací doba tři až pět let.[2] Při transplantaci se nová ledvina většinou umístí do podbřišku. Pacientovi obvykle zůstávají původní ledviny, pokud není medicínský důvod k jejich odebrání.[1]
Lidé, kteří mají transplantovanou ledvinu, obecně žijí déle než lidé s chronickým renálním selháním, kteří docházejí na dialýzu, a také mohou mít vyšší kvalitu života. Příjemci transplantované ledviny však berou imunosupresiva, aby jejich tělo novou ledvinu neodmítalo.[1] Dlouhodobá imunosuprese je však vystavuje vyššímu riziku infekcí a rakoviny.[3]
První úspěšná transplantace ledviny byla provedena v roce 1954 týmy amerických chirurgů Josepha Murraye a Hartwella Harrisona. Murray byl za svou práci oceněn v roce 1990 Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství.[4] V roce 2018 bylo celosvětově provedeno asi 95 479 transplantací ledvin, z nichž 36 % pocházelo od žijících dárců.[5]
Historie
Jako jeden z prvních o možnosti transplantace ledviny uvažoval americký badatel Simon Flexner, který na Chicagské univerzitě v roce 1907 prohlásil, že v budoucnu bude možné nahradit nemocné lidské orgány, včetně tepen, žaludku, ledvin a srdce, za zdravé.[6]
V roce 1933 se chirurg Jurij Voronoy z Chersonu na Ukrajině pokusil o první transplantaci s využitím ledviny, která byla šest hodin předtím odebrána zesnulému dárci. Pacient zemřel o dva dny později, protože štěp nebyl kompatibilní s jeho krevní skupinou a jeho tělo ho nepřijalo.[7]
Teprve 17. června 1950 provedl Dr. Richard Lawler úspěšnou transplantaci Ruth Tuckerové, 44leté ženě s polycystickým onemocněním ledvin v Little Company of Mary Hospital v Evergreen Park v Illinois. Přestože jí darovaná ledvina fungovala jen 10 měsíců, protože v té době nebyla k dispozici imunosupresivní léčba, získala tak čas, během nějž se zotavila její vlastní zbývající ledvina a žila dalších pět let.[8]
Transplantaci ledvin mezi žijícími pacienty provedl v roce 1952 v nemocnici Necker v Paříži Jean Hamburger; k selhání nové ledviny však došlo po třech týdnech.[9]
První skutečně úspěšná transplantace byla provedena v roce 1954 v Bostonu. Dne 23. prosince 1954 ji v Brigham Hospital provedli Joseph Murray, J. Hartwell Harrison, John P. Merrill a další. Operace byla provedena mezi jednovaječnými dvojčaty Ronaldem a Richardem Herrickem, což omezilo problémy spojené s imunitní reakcí. Za tuto a pozdější práci dostal Murray v roce 1990 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Příjemce, Richard Herrick, zemřel osm let po transplantaci na komplikace s ledvinou dárce, které ale nesouvisely s transplantací.[10]
V červenci 1959 Peter Raper provedl první úspěšnou transplantaci od zesnulého dárce v Leedsu ve Spojeném království. O rok později, v roce 1960, došlo v Edinburghu ve Spojeném království k první úspěšné transplantaci ledviny od žijícího dárce, a to mezi jednovaječnými dvojčaty.[11]
Dne 21. března 1966 byla provedena první úspěšná transplantace ledviny v Československu. Provedli ji lékaři z IKEM. Pacientem byl 24letý Karel Pavlík, kterému darovala ledvinu jeho maminka. Žil tři roky, což odpovídalo tehdejšímu stavu imunologického poznání. O dva roky později rovněž v IKEM voperovali prvnímu pacientovi ledvinu od zemřelého dárce.[12]
V listopadu 1994 provedla Sultan Qaboos University Hospital v Ománu úspěšně transplantaci ledviny od nejmladšího zemřelého dárce na světě. Dítě ve věku 33 týdnů bylo dárcem pro 17měsíčního příjemce, který žil po dalších 22 let.[13]
Ledvina od žijícího dárce připravená k transplantaci
Transplantace ledviny a slinivky
V některých případech se ledvina transplantuje společně se slinivkou břišní. Chirurgové Richard Lillehei a William Kelly z University of Minnesota provedli v roce 1966 první úspěšnou transplantaci ledviny a zároveň slinivky na světě.[14] Tato operace se provádí u pacientů s diabetem 1. typu, u kterých je diabetes způsoben destrukcí beta buněk slinivky břišní a u kterých diabetes způsobil selhání ledvin (diabetická nefropatie). Téměř vždy se jedná o transplantaci od zemřelého dárce.
Prognóza
Transplantace ledviny je život prodlužující operace.[15] Pacienti žijí s transplantovanou ledvinou průměrně o 10 až 15 let déle, než kdyby zůstali na dialýze.[16] Prodloužení života je výraznější u mladších pacientů, ale i 75letí příjemci (nejstarší skupina, pro kterou existují data) získávají v průměru čtyři roky života navíc.
Známí příjemci ledviny
Elke Büdenbender (* 1962), manželka prezidenta Německa, transplantace v srpnu 2010
↑ Management of Kidney Transplant Recipients by General Nephrologists: Core Curriculum 2019. American journal of kidney diseases [online]. PMID30981567.
↑Progress in Transplantation [online]. PMID25758803.
