Tomaž Šalamun (4. července 1941, Záhřeb – 27. prosince 2014, Lublaň) byl slovinský básník.
Životopis
Tomaž Šalamun se narodil v Záhřebu v Chorvatsku, ale brzy se s rodiči přestěhoval do Lublaně. Jeho otec byl znamenitým pediatrem. V Lublani žil osm let. Druhý stupeň školy navštěvoval již v Mostaruju. Poté se opět vrátili do Slovinska, ale již ne do Lublaně, ale do Kopru, kde navštěvoval gymnázium, na kterém v roce 1960 odmaturoval. Členové a příbuzní jeho rodiny byli vysloveně intelektuálně-umělecky nadaní, tak ho poslali studovat do Lublaně. Během studia spolupracoval se skupinou OHO, ve které také působil jeho bratr, malíř Andraž Šalamun.
Později se začal věnovat poezii a stal se nezávislým umělcem. Roku 1963 začal publikovat v revue Perspektivi, které bylo úzce spojené s působením OHO-jevcev. Po nějakou dobu zde působil jako odpovědný redaktor. Později byla činnost tohoto listu z politických důvodů ukončena a Šalamun byl tehdejší vládou na několik dní zavřen do vězení.
Diplomoval z dějin umění. Roku 1969 byl zaměstnán v Moderní galerii v Lublani a roku 1971 pak jako asistent pro dějiny umění na Akademii za likovno umetnost v Lublani.
V sedmdesátých letech začal cestovat. Během doby, kdy cestoval, vznikla většina jeho básnických sbírek. V roce 1970 odcestoval na tříměsíční postgraduální studium do Pizi. Nejvíce cestoval po Severní Americe, kde i nějaký čas žil. Američané ho přijali jako svého amerického básníka a uvádějí ho společně se svými nejlepšími básníky. V posledních letech tam také v letních semestrech přednášel, jako hostující profesor.
Mezi slovinské klasiky se zapsal roku 1993 svými vybranými básněmi z proslulé sbírky Kondor. Roku 2005 byl zvolen za člena SAZU (Slovinská Akademie Věd a Umění). Později žil jako nezávislý spisovatel v Lublani. Z manželství s básnířkou Marušo Krese měl dvě děti, dceru Anu a syna Davida.
Dílo
Pro Šalamuna je typické, že své sbírky píše v cizině, nikoli ve Slovinsku.
Šalamuna můžeme označit za největšího básníka 20. století. Je velice uznávaný ve Spojených státech amerických.
Tomaž Šalamun je básník s výjimečnou tvůrčí energií a jedna z ústředních básnický osobností. Za svůj život vydal 37 básnických sbírek a díky tomu je jistě nejproduktivnější slovinský básník. Už s první sbírkou – Poker, otevřel dveře do takového básnického světa, který jsme do teď nepoznali. Nikdy nepíše v první osobě. Básnické já se u Šalamuna ukrývá v jazyku a ve skrytém vypravěči, který hovoří v rychle se měnících asociacích, s ironickými a s výsměšnými slovy. Ustanovil důsledný typ moderní poezie. Po obsahové stránce se odpoutal od tradičního sociálního realismu, ale také od symbolizmu a existencialismu. Jeho verše jsou plné neočekávaných abstraktních spojeních, asociací a neobyčejných nápadů.
Svá díla uveřejňoval především v Perspektivách.
Poezie
- Poker (1966)
- Namen pelerine (1968)
- Romanje za Maruško (1971)
- Bela Itaka (1972)
- Amerika (1972)
- Arena (1973)
- Sokol (1974)
- Imr (1975)
- Druidi (1975)
- Turbine (1975)
- Praznik (1976)
- Zvezde (1977)
|
- Metoda angela (1978)
- Po sledeh divjadi (1979)
- Zgodovina svetlobe je oranžna (1979)
- Maske (1980)
- Balada za Metko Krašovec (1981)
- Analogija svetlobe (1982)
- Glas (1983) Sonet o mleku (1984)
- Soy realidad (1985)
- Ljubljanska pomlad (1986)
- Mera časa (1987)
- Živa rana, živi sok (1988)
- Otrok in jelen (1990)
|
- Glagoli sonca (1993)
- Ambra (1995)
- Črni labod (1997)
- Knjiga za mojega brata (1997)
- Morje (1999)
- Gozd in kelihi (2000)
- Platna (2000)
- Table (2002)
- Od tam (2003)
- Kaj je kaj (2005)
- Sončni voz (2005)
- Sinji stolp (2007)
|
Próza
Více než 30 jeho knih je přeloženo více než do dvaceti jazyků. Do angličtiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, polštiny, němčiny.
Seznam děl, které jsou přeloženy do českého jazyka
- Stromořadí naděje (2003)
- Sedm slovinských básníků (1994)
- Ambra (1996)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tomaž Šalamun na slovinské Wikipedii.
Externí odkazy
