Po absolvování gymnázia se stal učitelem v Chroustovicích a poté v Kostelci nad Orlicí. V Kostelci byl biřmován a přijal jméno Norbert. V roce 1729 se vrátil do Chocně a zastával zde místo varhaníka a kantora až do své smrti.
V Chocni působilo literátské bratrstvo. Byla to laická společnost dobrovolníků, která se starala o vzdělání, sociální péči a náboženský život členů, ale také vykonávala funkci kostelního pěveckého sboru. Koutník se stal v Chocni starším tohoto bratrstva.
V roce 1734 se oženil s Františkou Matějovskou. Z jejich manželství se narodilo celkem 6 dětí. Zemřel 16. ledna 1775. Podle místní legendy se tak stalo v kostele u varhan. Po jeho smrti převzal školu i kostel jeho zeť Jan František Matějka.
Dílo
Z dnešního pohledu je jeho dílo zajímavé tím, že ač je zakotveno v hudbě pozdního baroka, objevují se v něm klacistní prvky a je patrný vliv lidové hudby. Svým způsobem je tak předchůdcem Jana Jakuba Ryby. Nejčastějším obsazením Koutníkových skladeb jsou 4 vokální hlasy, dvojice houslí a basso continuo.
Dochovalo se na 50 skladeb, některé v originálním rukopise, převážně však v opisech. Přesto jde patrně pouze o zlomek skladatelova díla. Nejznámější skladbou, která se stala trvalou součástí vánočního repertoáru, je pastorela: Hej, hej, jeden i druhej.
Na uchování a obnovení zájmu o skladatelovo dílo mají velkou zásluhu choceňský skladatel Adolf Kramenič (1889–1953) a historik Jaroslav Vaniš (1923–1993). Kramenič v letech 1943–1950 shromáždil a spartoval skladby z různých kůrů a archivů. Celá Krameničova hudební sbírka je dnes uložena v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě. O znovuoživení Koutníkova díla se dnes stará hudební soubor Ensemble Damian.
Dochované skladby
Aria de Tempore
Ave Regina coelorum
Cantilena de Passione: Hle Pán náš nevinně
Cantilena de Passione: Umučení a trýznění
Cantus pastoralis de Nativitate: Vzhůru bratři milí
Cantus pastoralis pro festis Natalitiis: Vám ó věrní pastýři (1749)