Theodóros Metochités (též T(h)eodoros nebo T(h)eodor a Metochites[1][2], Metochítis[3], Metochit[4] nebo Metochyta[5], starořecky Θεόδωρος Μετοχίτης; 1270, Nikaia[6][7] - 13. března 1332, Konstantínopol) byl byzantský učenec, polyhistor, politik, mecenáš umění působící v období tzv. palaiológovské renezance.[6] Byl autorem řady literárních prací a dopisů, jeho žák Nikéforos Grégoras ho nazval chodící knihovnou.[2][7] Někdy bývá považován za předchůdce renezančního humanismu a inspiroval následující generaci řeckých učenců.[4]
Život
Theodóros se narodil v/kolem roku 1270 do rodiny Metochitů, jeho otcem byl pravoslavný klerik Georgios Metochita, obhájce unie se Západem během vlády Michaela VIII. Palaiologa.[6] Pro prounijní názory museli oba v roce 1283 odjet z Konstantinopole do vyhnanství[2] do Nikaie.[7] Již v mládí jevil Theodóros zájem o filozofii a v roce 1290 byl císařem Andronikem II. pro své studijní výsledky a literární činnost povolán zpět. Postupně císař Theodorovi svěřoval rozličné diplomatické a státní úkoly. V roce Theodóros 1295 získal tituly logothetes tón agelon a logothetes tón oikeiakon.[8] V roce 1298 vedl diplomatickou misi do Srbska a sjednal sňatek císařovy dcery Simonis a srbského cara Milutina. V díle Presbeutikos týkajícím se této mise podal Metochités cenné poznatky o byzantském vlivu na slovanskou zemi.[6]
V roce 1305 Theodóros nahradil svého bývalého přítele Nikéfora Chumna na pozici hlavního ministra (mesazóna) a úřad si podržel až do roku 1328, kdy byl císař Andronikos II. svržen. Kromě toho získal v roce 1305 titul logothetes tú geniku (výběrčí daní). V letech 1316 až 1321 financoval obnovu monastýru v Chóře a nechal k němu vystavět nový kostel. Klášterní knihovně věnoval svou rozsáhlou sbírku antických děl (přes 80 autorů). V roce 1321 získal titul velkého logothéta (megas logothetes). Po úspěšné vzpouře proti císaři byl Metochités jako jeho přívrženec uvězněn a byl mu zkonfiskován majetek. Potom byl poslán do vyhnanství do Didymoteichonu a jeho palác byl zničen. Vrátit se do Konstantinopole směl až v roce 1330, nemohl však dále veřejně působit, a vstoupil proto do kláštera Chóra, kde za dva roky zemřel.[2][8]
Dílo
Theódora zajímala astronomie, naopak minimální zájem jevil o teologii.[2] Pokusil se očistit přírodní vědy od fatalismu a pověrčivosti či magie.[3] Byl velmi sečtělý v antických spisech Aristotela a Platóna, jakož i dalších řeckých filozofů. Většina jeho děl až na dopisy je zachována, ale nebyla publikována.[8]
Hlavním Theódorovým dílem jsou Rozmanitosti filozofické a historické[1][7] (řecky Hypomnématismoi kai sémeióseis gnómikai[1][7], latinsky i Miscellanea [2] či Miscellanea philosophica et historica, jak se označuje od svého prvního a dosud jediného vydání; sám autor ho pravděpodobně nazval Sémeióseis gnómikai).[9] Je to sbírka více kratších děl, poznámek a nápadů (120 esejí). Zabývá se různými otázkami (filozofie, náboženství, etika, astronomie,[10] matematika, fyzika, politika, historie,...) Nevyniká originálností[2] (obsahuje eseje odkazující na Aristotela, Platóna a Plutarcha), ale dokazuje Metochitovy rozsáhlé encyklopedické znalosti. [2] K byzantské inteligenci Metochites zaujal kritický přístup a vytýkal jí mrtvý formální klasicismus a helenocentrismus, který Řekům bránil hledat moudrost děl jiných národů. V rozporu s byzantskou ideologií pochopil, že Byzantská říše není dovršením, ale jen etapou dlouhodobého vývoje světa, který vnímal jako divadlo (pankosmion theatron).[7][11]
Dále Theódoros vytvořil Úvod do astronomie (Stoicheiósis epi té astronomické epistémé;[7] ke studiu přírodních věd (matematiky a astronomie) ho přivedly prvky platónské filozofie a přesvědčení o nestálosti hmoty[11]), různé řeči, např. O etice nebo výchově (Éthikos é peri paideias) a oslavné řeči (enkomia) jako Na Andronika II. a Oslava Byzantia čili o císařském velkoměstě (Byzantios é peri basilidos megalopoleós) a jiné,[7] dále odpovídal na Chumnovu kritiky (Proti těm, kteří používají jazyka bez vzdělání, Elenchos kata tón apaideutós),[7] sepsal zprávu o diplomatické misi v Srbsku[2] (Presbeutikos),[6] je autorem dvaceti básní[2] v hexametrech [8] a nedochované korespondence.[2][8]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theodóros Metochites na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
