Theodor Saturník

prof. JUDr. Theodor Saturník
JUDr. Theodor Saturník
JUDr. Theodor Saturník
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1946 – 1947
PředchůdceJan Matějka
NástupceCyril Horáček
Narození26. listopadu 1888
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. září 1949 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profeseprávník, historik, profesor a děkan
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodor Saturník (26. listopadu 1888 Tábor[1] – 18. září 1949 Praha) byl český právník a právní historik, profesor slovanského a středoevropského práva a děkan právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Život

Studoval na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a v Táboře. Poté se zapsal ke studiu práv na české právnické fakultě v Praze, kde byl v roce 1913 promován doktorem práv. Krátce získával praxi v soudnictví, protože se původně chtěl stát advokátem, ale už od počátku roku 1914 až do roku 1928 pracoval jako konceptní úředník, resp. tajemník v Národním muzeu.[2] Zpracoval také jeho dějiny během první světové války a v prvních letech po vzniku Československa, nejvíce se ale zabýval dějinami jižních Slovanů. V roce 1923 se habilitoval pro obor dějin slovanského práva a o pět let později byl na české právnické fakultě jmenován mimořádným profesorem, přednášel také o středoevropských právních dějinách. Ke jmenování řádným profesorem pro odpor v části profesorského sboru došlo až v roce 1938, ovšem jmenovací dekret nebyl Theodoru Saturníkovi kvůli událostem okolo Mnichovské dohody nikdy doručen a tak byl nakonec skutečně jmenován až po válce roku 1946.[3] Tehdy také jedno funkční období právnickou fakultu jako děkan vedl. Kromě toho redigoval Sborník věd státních a právních a už od 30. let byl generálním sekretářem a jednatelem Slovanského ústavu.[4] Ve svém díle se snažil navazovat na profesora Kadlece, k němuž se velmi hlásil, ale jeho úrovně a proslulosti nikdy nedosáhl.[3]

Dílo

  • Příspěvky k šíření byzantského práva u Slovanů (1922)
  • Národní museum za války a po válce (1924)
  • Jihoslovanské právo soukromé ve světle právních obyčejů (1926)
  • Dějiny veřejného práva ve střední Evropě (I. 1935, II. 1938)
  • Úvod do ústavních dějin slovenských (1931)
  • Život starých Slovanů. O právu soukromém u Slovanů v dobách starších (1934)
  • Přehled dějin soukromého práva ve střední Evropě (1945)
  • Přehled dějin veřejného práva ve střední Evropě (1946)

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Tábor
  2. ↑ Saturník, Theodor [online]. Nadace Langhans Praha [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KINDL, Vladimír. Theodor Saturník. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 66–67.
  4. ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950: Saturník, Theodor (1888–1949), Rechtshistoriker und Slawist [online]. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Theodor Saturník
  • ŠTACHOVÁ, Naďa. Theodor Saturník – mediální hvězda? Několik poznámek k nejsledovanějšímu sporu meziválečné právní historiografie. In: BUBELOVÁ, Kamila; FRÝDEK, Miroslav. Polemiky a spory v právně vědě. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, 2010. ISBN 978-80-244-2665-5. S. 29–39.
Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)