V dějinách hudby vzniklo jen málo alb, jejichž vliv byl tak dalekosáhlý jako dopad debutové desky Velvet Underground. Trvalo jí sice přes deset let, než v prodejnosti překonala šestimístné číslo, čerpaly z ní ale glam rock, punk, new wave, gothic rock, noise a téměř všechny další hudební směry „nalevo“ od rockového mainstreamu.
„Velveti“ zde znějí mnohem výrazněji než jejich současníci, nejpřekvapivější je však neuvěřitelná různorodost skladeb. Najdeme zde dream-pop („Sunday Morning“), tvrdý garážový rock („Waiting for the Man“), na kost obnažené R&B („There She Goes Again“), jazz-rock („The Black Angel's Death Song“) i krotký love song („I'll Be Your Mirror“).
Pozornost tisku i fanoušků vždy nejvíce přitahovaly Reedovy textové výlety do říše drog a zvráceného sexu, které nejotevřeněji prezentuje v písních „Heroin“ a „Venus in Furs“, ale i hudba Velvet Underground byla stejně radikální jako jejich slova. Dokládá to strnulá disharmonie skladby „European Son“, znepokojivá malebnost „All Tomorrow's Parties“ nebo neklidná dynamika zmiňovaného „Heroinu“.
O přínosu Nico pro toto album se stále vedou spory; podíl Andy Warhola se ale netýkal jen podepisování šeků. Byl to právě tento kontroverzní umělec, kdo skupině umožnil nahrát její materiál bez kompromisů, což by za jiných okolností asi neprošlo.
Nahrávání
Své první nahrávky skupina nahrála v červenci 1965 v sestavě Lou Reed, John Cale a Sterling Morrison v bytě na Ludlow Street. Šlo o celkem šest demosnímků nahraných na magnetofon Wollensak: „Venus in Furs“, „I'm Waiting for the Man“, „Heroin“, „All Tomorrow's Parties“, „Wrap Your Troubles in Dreams“ a „Prominent Men“.[4] První čtyři byly nahrány znovu a vyšly na debutovém albu Velvet Underground, pátá na prvním albu zpěvačky Nico a šestá již nově nahrána nebyla.[5] V následujících měsících ze skupiny odešel bubeník Angus MacLise, který měl hrát i na zmíněných demosnímcích, ale nedostavil se, a nahradila jej Maureen Tuckerová. Později se skupina seznámila s malířem a filmařem Andy Warholem. Warhol se ještě se svým manažerem Paulem Morrisseyem rozhodli, že Reed není dobrý zpěvák a skupina potřebuje zpěvačku.[6] Warhol se přibližně ve stejné době seznámil s německou zpěvačkou, modelkou a herečkou Nico a představil ji skupině.
První skladby, které nakonec na albu vyšly, byly nahrány v dubnu 1966 v newyorskm studiu Scepter Studios.[7] Nahrávacími techniky byli Norman Dolph a John Licata a produkce se ujal Warhol.[8][p 1]
Ačkoliv byl Morrison především kytaristou, občas se musel ujmout baskytary, na kterou Cale hrát nemohl; ten tožiž v některých skladbách hrál na violu.[9]
↑Přestože Warhol byl uveden jako producent, ve skutečnosti tuto práci nevykonával. Jeho produkční přínos byl spíše v tom, že nahrávání financoval; spíše než práci hudebního producenta vykonával práci ve smyslu filmového producenta.[9]
